Vtipy o obchodu a reklamě

Inzerát: „Přítelkyně mi darovala kocourka, ale zjistila jsem, že je můj manžel alergický na kočičí srst. Proto ho musím darovat do dobrých rukou - najde se prosím někdo? Jmenuje se Karel, výška 180 cm, brunet.”

Obchodník se ptá učedníka: „Víš, co je kilogram?”
„Jasně, devadesát dekagramů plus obal.”

„Od vaší přítelkyně Věrušky dostávám vždy ta největší vajíčka.”
„A divíte se. Od takové husy!”

Potká kamarád Pepu v nových botách: „Pepo, že za ty boty dlužíš?”
„Jak jsi to poznal?”
„No říká se, že když boty vržou, tak jsi je nezaplatil.”
„To je pověra, to by mi musel vrzat i klobouk!”

„Chtěla bych nějaký krém proti vráskám!”
„Kolik kilo?”

V baru sedí podnikatelka. Přijde k ní muž a praví: „Krásná dámo, co byste řekla na společnost?”
„Proč, je na prodej?”

V potravinách: „Máte dnešní chleba?”
„Ten bude až zítra.”

„Dobrý den, já bych chtěl strunu,” řekl jsem v hudebninách, když si mě starší, obtloustlý pan majitel všiml.
„No dobře, ale jakou?”
„Tu nejtenčí.”
„Aha, ale nylonovou, kovovou nebo hlazenou? A na co? Na klasickou kytaru? Elektrickou? Banjo nebo mandolínu? Pro ukulele?”
„Já to chci do kráječe na vajíčka,” vyhrkl jsem. Netušil jsem, že to bude tak složité.
Majitel se začal smát, po chvíli se smích postupně ztratil a opatrně se zeptal: „Vy to myslíte vážně?”
Přikývl jsem. „Ano.”
Prodavač se nervózně rozhlédl po svém obchodu a pak náhle vystřelil naslepo: „Vy na to hrajete?”
Zavrtěl jsem hlavou: „Ne.”
Majitel se ostře nadechl, ale neřekl nic. Pak dlouze vzdychl a sklonil se pod pult. Chvíle hrabání a ozývalo se: „... musel dostat propustku... vajíčko, ty vole!... to mě podrž, vajíčko!!”
Pak se na chvíli vynořil a ještě se zeptal: „Jako fakt vážně?”
Znovu jsem přikývl. „No jo.”
Zase zmizel a zase mrmlání: „... to mi nikdo neuvěří... vole, kráječ na vajíčka!... zabalit to tady!... proč to se mnou loni nešlehlo rovnou...”
Nakonec se vynořil, zadýchaný, celý rudý, hodil na pult strunu, já si ji koupil, poděkoval a odcházel. Na pozdrav ani neodpověděl. Jen, co jsem dovřel dveře, ozval se za mnou řev: „A CO NA KNEDLÍKY?! NECHCE NĚKDO NA KNEDLÍKY? SAKRA!”
Musím si pečlivě poznamenat, abych sem už v životě nešel...

Stánkař se při vážení zeleniny na chvíli zamyslí.
„Co to děláte?” diví se paní.
„Uvažuju.”
„No já myslím, že spíš převažujete.”

„Můj muž, když se dívá na televizní reklamu, tak pokaždé nadává, že je to pro idioty!”
„A myslíš, že má pravdu?”
„Asi ano, on se na ni pokaždé vydrží dívat po celou dobu!”