Vtipy o obchodu a reklamě

V obchodním domě: „Promiňte, máte nějaké přání?”
„Ano, mám.”
„A co peníze, máte?”
„Mám.”
„Už mi nic neříkejte! Vy budete určitě zákazník.”

Pán, který se chystá na karneval a nemá masku, píše do prodejny: „Dobrý den, potřeboval bych nějaký převlek, má to ale jednu vadu. Jsem plešatý a mám dřevěnou nohu.”
Za dva dny mu přijde dopis a převlek piráta. V dopise je napsáno: „Dobrý den, posíláme vám tento převlek, velmi se k vám hodí.”
Naštvaný pán odepisuje: „Tento převlek nechci, ještě by bylo lépe vidět, že jsem postižený.”
Další den přijde opět dopis a plášť mnicha a v dopise se píše: „Dobrá, vezměte si tedy tento plášť, nebude vidět vaše noha a pleš zakryjete kapucou.”
A pán zase naštvaný píše: „Toto si vezměte zpět, když budu mít kapuci, lidé si mé pleše všimnou lépe.”
A tak mu za tři dny přijde balík a dopis. V balíku je čokoládová poleva a drcené oříšky, v dopise se píše: „Pane, rozhodli jsme se pro tento převlek: Polijte si hlavu čokoládou, posypte ji oříškama, strčte si dřevěnou nohu do vašeho pozadí a jděte za nanuk!!!”

„Potřeboval bych tmavou kravatu.”
„Na koncert?”
„Ne, na krk.”

Lupiči přepadli banku. Policisté to vyšetřují a ptají se pokladní: „Proč jste nekřičela?”
„Prosím vás, vy jste naivní. Kdoví, co by mi udělali, kdyby zjistili, že mám čtyři zuby zlaté!”

Přijde mladá maminka za soukromníkem: „Dejte mi kilo mléka.”
Ten se usměje: „Mléko se neváží, ale odměřuje.”
„Tak mi dejte dva metry mléka!”

„Víte, jak můžete v Monte Carlu získat menší jmění?”
„Nevím.”
„Vsadit větší jmění!”

Baví se tři podnikatelé ve vězení.
První: „Já nastavil nižší ceny než konkurence a zavřeli mě za dumping.”
Druhý: „Já je nastavil vyšší než konkurence a zavřeli mě za zneužití tržního postavení.”
Třetí: „To já je nastavil stejně jako konkurence a zavřeli mě za kartel.”

„Veličenstvo, nemůžeme už dál tisknout peníze!”
„Pročpak?”
„Nemáme už dost zlata na jejich krytí!”
„Neděste mě. Já se lekl, že došel papír.”

Mandarinková Fanta chutná jako pomerančová, s lehkou příchutí marketingu.

V masně: „To se tedy divím, pane vedoucí, že ty vaše jitrničky nezpívají!”
„A co by jako měly zpívat!?”
„No třeba: Hele, koukej, podívej se, jak jsem tenká...”