Vtipy o národech a menšinách

Jak Indián přijde na to, že v řece není voda?
Práší se mu za pádlem.

Jak poznáte bohatého Somálce?
Má švýcarské hodinky kolem pasu.

„Prosím snažně o podporu... Byl jsem členem putovní kapely, ale jsem od narození smolař. Kapela se rozešla a já zůstal v cizím městě úplně bez peněz...” šnoruje židovský žebrák.
Pán domu ho poslouchá s jistou nedůvěrou: „Tak vy jste muzikant. A na jaký nástroj hrajete?”
Šnorer se chvíli rozmýšlí a pak řekne: „Na lesní roh.”
Pán domu se usměje, otevře skříň, vyndá z ní lesní roh a podává ho šnorerovi: „Tak mi na něj něco zahrajte!”
Šnorer si hluboce povzdechne: „Tak to vidíte, jakej já jsem smolař! Ze všech možnejch nástrojů musíte mít doma zrovna lesní roh!”

„Chudák Bill,” povzdechl si v baru kovboj Jim.
Uslyšel to další, Ben: „A co je s Billem?”
Jim říká: „Ale, dal si ohnivou vodu a spálilo mu to vnitřnosti!”

Dva eskymáci brzy ráno vstanou a vyrazí přes zamrzlou pláň na lov mrože. Jdou dvě hodiny, přijdou k zamrzlému moři, vysekají v ledu velkou díru, nachystají návnadu a s připravenými harpunami čekají. Za hodinu mrož vykoukne, oni ho zabijí a vytáhnou z vody. Popadnou ho za ocas a táhnou zpátky. Jde to ztuha, protože je to proti srsti a mrož navíc svými kly drhne o led.
Když takhle jdou tři hodiny a jsou teprve v polovině, potká je bílý vědec, který je v Grónsku na vědecké výpravě. Chvíli je pozoruje a navrhne: „Pánové, proč raději nevezmete toho mrože za kly a netáhnete ho za ně? Vždyť by se vám to táhlo líp!”
Pak pokračuje v chůzi. Eskymáci na sebe kouknou, pokrčí rameny a zkusí to. A skutečně, mrož se jim táhne mnohem líp. Po hodině jeden z nich promluví: „Ty, to je fakt divný. Běloch. Cizinec. Teprve pár měsíců tu je. A takhle skvěle nám poradil - ten mrož se nám fakt táhne líp.”
Ten druhý zavrtí hlavou: „No, já nevím, jestli nám poradil opravdu tak dobře. Podívej, jsme zase zpátky u moře!”

Dva čeští cestovatelé potkají v buši domorodce a pro legraci mu začnou nadávat v češtině. Domorodec na to vůbec nereaguje, a tak se ti dva uchýlí k ještě sprostějším slovům. Náhle si domorodec pšíkne: „Hepšík!”
A jeden z vtipálků zděšeně povídá druhému: „Ježíšmarjá, on umí česky!”

V Číně je povoleno jedno dítě na rodinu, když se narodí druhé, jde manžel na kastraci. Pokud se přesto narodí třetí, uříznou to sousedovi celé!

Je půlnoc. Na ulici ani živáčka. Ale přece! Kohn a Löwy vrávorají domů. A aby na tom nebylo dost, na druhém konci ulice se vynoří další dvě postavy. A rovnou k nim, zdá se.
„Löwy, jdou se mnou na druhej chodník,” povídá Kohn.
„A to jako proč?” stará se Löwy.
„No tamti dva. Opatrnosti není nazbyt. A ještě ke všemu - oni jsou dva, a my jsme sami!”

Sejdou se v Indii tři Angličané a začnou se vzájemně představovat.
První říká: „I am George Shelley and I come from Oxford.”
(„Jmenuji se George Shelley a jsem z Oxfordu.”)
Druhý povídá: „I am very pleased to meet you. My name is John Tanner and I come from London.”
(„Velmi mě těší, že vás poznávám. Já jsem John Tanner, z Londýna.”)
Nakonec se představuje třetí Angličan: „I am Randy McKay and I come from my room.”
„Majrum?” podiví se krajané. „Where is it?”
(„Kde to je?”)
„In my room,” odvětí poslední Anglán. „In room where I sleep.”
(„No přece v mém pokoji, tam, kde spím!”)

Dva lovci v buši mají hrozný hlad, a tak si uloví Somálce. Jenže se jim zdá moc hubený. Napíchnou ho tedy na rošt a na kameny okolo položí brambory, aby měli přílohu.
Jeden lovec řekne: „Ty s ním pomalu otáčej, já jdu do lesa na dříví.”
Jde na dříví a když se vrátí, vidí, že kolega se Somálcem točí jako blázen.
„Prosím tě, proč s ním točíš tak rychle?!” okřikne ho. „Vždyť se neopeče!”
„Já vím, ale on nám žral brambory!”