Vtipy o národech a menšinách

Přijde Ind na úřad v hlavním městě a povídá: „Sáhibe, já se chci rozvést.”
Úředník se na něj přísně podívá a odvětí: „To není jen tak, musíš k tomu mít nějaký důvod.”
Ind se zamyslí a říká: „Podívejte se, sáhibe, já jsem rolník, a tak vím, že když zaseju rýži, sklidím rýži. Když zasadím strom manga, sklidím mango. Ale když zaseju Inda a sklidím Číňana, no řekněte, sáhibe, není to dostatečný důvod?!”

Rozhořčený Skot píše do redakce časopisu: „Nepřestanete-li otiskovat ty hloupé vtipy o Skotech, přestanu si Váš časopis půjčovat.”

Co udělá Somálec, když najde hadici?
Metro.

Sára pláče: „Mojše můj drahý, proč jsi mi polámal novou stoličku? A jak jsi mohl mít srdce rozbít mi nový lustr? To ses skutečně nemohl oběsit na nějakém jiném místě?”

Skot rozbije láhev s jódem, kouká na tu louži a řve: „Mámo, děti, řízněte se někdo, ať to nevyhodíme jen tak!”

Jde chlap k rákosníkům a ptá se: „Kolik stojí tahle mikina?”
„Štyli sto, pane.”
„A myslíš, že je to pravá značka?”
„Tši sto, pane.”
„Máš povolení tady prodávat?”
„Tvě sto, pane.”
„A máš vůbec povolení k pobytu?”
„To je dárek, pane!”

Jistý žid přechází ulici a při tom vrazí do antisemity.
„Svině,” zařve ten muž.
„Gluckstein,” ukloní se žid.

Romský chlapec se ptá otce: „Tati, co je to demokracie?”
„Demokracie je, synu, že dostáváme od státu podporu... prostě peníze!”
„Aha, rozumím! Ale když je potom za dva dny utratíme, tak potom co?”
„No, pak si od bílých vezmeme, co chceme.”
„A nezlobí se za to na nás?”
„Ale jo, to víš, že jo. Ale tomu už se říká rasismus!”

Eckstein si dal u krejčího ušít kalhoty. Krejčí ale stále ne a ne být s kalhotami hotov. Za měsíc si Eckstein stěžuje: „Bůh stvořil svět za šest dní a oni potřebujou na jedny kalhoty celej měsíc.”
„Jenže podívaj se na ten světa a pak si prohlídnou ty kalhoty.”

Šnorer: „Celý život mě pronásleduje smůla.”
Prokurista Spitz: „Jaké je vaše povolání?”
Šnorer: „Hudebník.”
„Na jaký nástroj hrajete?”
„Na pozoun.”
„Tak pojďte dál a něco mi zahrajte. Náhodou tady pozoun mám.”
„No neříkal jsem to, jakou mám smůlu. Ausgerechnet musej mít zrovna pozoun.”