Vtipy o letadlech

Piloti Lufthansy zase stávkujou. Koho by před 70 lety napadlo, že budou lidé naštvaní, když se německá letadla neobjeví nad Londýnem.

Jak žena pozná, který z chlapů na baru je pilot?
Nijak, protože jí to do pěti minut přijde říct sám.

Letí letadlo a začne mu docházet benzín. Mezi cestující vejde úsměvavá letuška a poprosí je, jestli by tři z nich nemohli vyskočit, jinak že letadlo nedoletí. Vtom se zvedne jeden cestující a povídá: „Jsem letecký konstruktér, a pokud uvážíme konstrukci tohoto letadla, jeho hmotnost, rychlost, jakou letí, výšku, ve které letí, a další exaktní faktory, tak je nad slunce jasnější, že něco takového by mohl udělat jen úplný hlupák, protože vyskočení tří cestujících bude mít na dolet jen minimální vliv, nehledě na ztráty a zbrždění způsobené nelaminárním prouděním při pokusu otevřít dveře za letu!”
Letuška se usměje a povídá: „Výborně, tak ještě dva bych prosila!”

Pořízek a jeho žena Marta jezdili každoročně na celostátní veletrh. Každý rok Pořízek žádal ženu: „Marto, chtěl bych tam cestovat letadlem.”
A každý rok na to Marta: „Já vím, Pořízku, ale taková cesta letadlem stojí deset dolarů a deset dolarů je deset dolarů.”
Jeden rok jeli zase Pořízek a Marta na veletrh a Pořízek povídá: „Marto, mám 71 let. Pokud nepoletím letos, možná už k tomu nebudu mít další příležitost.”
Marta na to: „Pořízku, takový let by nás stál deset dolarů a deset dolarů je deset dolarů.”
Náhodou je zaslechl pilot a řekl: „Lidi, uděláme dohodu. Vezmu vás oba letadlem a pokud zůstanete během celého letu zticha a neřeknete ani slovo, nebudu vám nic účtovat. Ale když padne jedno jediné slovo, bude to za deset dolarů.”
Pořízek a Marta s tím souhlasili a vyrazili vzhůru do oblak.
Pilot dělal všechny druhy otoček, přemetů, výkrutů a letěl i střemhlav, ale nebylo slyšet ani slovo.
Udělal znovu všechny svoje triky, ale furt ani slovo.
Přistáli a pilot se obrátil na Pořízka: „Páni, udělal jsem všechno, o čem jsem si myslel, že vás rozječí. Ale vy nic.”
Pořízek mu na to odpověděl: „No, já se chystal něco říct, když Marta vypadla, ale deset dolarů je deset dolarů.”

Maminka se rozhlíží po letišti a říká tatínkovi: „To máme ale zavazadel, škoda že jsme s sebou nevzali i klavír.”
„Na co klavír, prosím tě?”
„No, já jen že na něm máme položený letenky.”

Všechny cesty vedou do Říma, ale letadlem je to blíž.

Pilot k věži: „Prosím o sdělení času, stačí jen přibližně.”
Věž: „Je úterý, prosím!”

Chlap letí do Chicaga, jeho soused v letadle je celej vyklepanej, nervózní, tak se ho ptá, jestli se bojí létat.
„Ale ne, přeložili mě do Chicaga, to je hrozné město, gangy, násilí, korupce, vždyť mě tam zabijou a moji rodinu taky...”
„To si nesmíte tak brát, najdete si dům ve slušný čtvrti, děti dáte do privátní školy, uvidíte, že to bude dobrý, já v Chicagu žiju už třicet let. No tak to se mi ulevilo. A čím se vlastně živíte?”
„Já? Já jsem zadní střelec na náklaďáku s pivem.”

„Volám kontrolní věž, tady Boeing 747 na trase Boston - New York, selhaly všechny motory, co máme proboha dělat. Opakuji - selhaly všechny motory u Boeingu 747 na trase Boston - New York, odpovězte!!!”
„Tady kontrolní věž, nekřičte, uklidněte se, už si vás škrtám...”

Letí letadlo, najednou prudce změní směr a padá dolů. Na poslední chvíli to vyrovná, vystoupá zpět a kapitán se omlouvá pasažérům: „Promiňte, ale letuška mi vylila kávu do klína, ještě před chvílí jsem tam měl hnědý flek.”
Ozve se jeden pán: „To je zajímavé, že ten můj hnědý vzadu tam mám pořád!”