Vtipy o kultuře a umění

„V kině zhaslo na pár minut světlo.”
„A byla panika?”
„Ano, ale teprve, když zase rozsvítili.”

Přijde Hitler do kostela, poklekne k ukřižovanému Ježíši a začne: „Ó děkuji ti, že jsi mi dal Rakousko.”
„Máš štěstí.”
„ó děkuji ti, Pane, že jsi mi dal Čechy.”
„Máš štěstí.”
Hitler se podiví, ale pokračuje: „Ó děkuji ti, že jsi mi dal Francii.”
„Máš štěstí,” zní znovu odpověď Ježíše.
Hitlerovi to již nedá, a tak se zeptá: „Proč mi stále říkáš, že mám štěstí?”
„Protože kdybych neměl přibité nohy, tak tě kopnu do držky.”

Reportér, který dělal rozhovor s jednou hvězdou, poznamenal: „Máte velmi krásné nehty.”
„Děkuji,” odvětila celebrita, „za ty vděčím svému plastickému chirurgovi.”

Kněz prodává koně, a protože chce ve všem zůstat věrný církvi, naučil koně, aby se na povel: „Díky Bohu”, rozešel nebo zrychlil a na povel: „Amen”, zastavil. Muž, který má o koně zájem, by se na něm chtěl projet, a tak zavelí: „Díky Bohu”, pak znovu a ještě jednou, až kůň běží plným tryskem. Vtom před sebou vidí propast, ale najednou si nemůže vzpomenout, jak koně zastavit. Zkouší různé povely, avšak všechno je marné. Těsně před propastí vykřikne: „A je se mnou amen!”
Kůň jako zázrakem zastaví, a muž si uleví: „Díky Bohu...”

Říká muž ženě: „Tak mi kamarád půjčil knížku od Karla Maye.”
„Ale vždyť to je Marx.”
„Mně to stejně bylo divný, čtu už třetí díl a pořád nic o Indiánech!”

Stojí žebrák na rušné ulici a velice hezky hraje na housle. Zastaví se u něho hudební odborník: „Člověče, já žasnu, vždyť vy byste mohl hrát v profesionálním orchestru! Proč tady žebráte?”
„Jo, pane, to bych dělat nemohl, já musím živit osmičlennou rodinu.”

Ptá se pan Hanuš souseda: „Karle, znáš nějakého hudebního skladatele Podlahu?”
„Ne,” podiví se soused. „Proč?”
„No, ten chlap musí vydělat peněz!” posteskne si Hanuš. „Lidi pořád chtějí, aby hráli něco od podlahy.”

Když jde Freddy Krueger spát, pokaždé se podívá pod postel, jestli tam není Chuck Norris.

„Popelko, musíš se pořád dloubat v nose?” zlobí se tatínek.
„Musím, tatínku,” odpoví chuděra. „Holubi mi pomáhají přebírat hrách!”

Jedou atomoví fyzici vlakem, a vtom jeden řekne: „Tři.” a všichni se začnou řehtat.
Pak se uklidní, a jiný řekne: „Pět.” a zase se všichni složí smíchy.
Vzápětí další řekne: „Jedenáct.” a vypadá to, že smíchy prasknou.
Pánovi, co sedí naproti, je to divné, tak se jich ptá: „Prosím vás, čemu se to smějete?”
„No, my známe některé vtipy tak dobře, že jsme si je očíslovali, a už je nevykládáme celé, řekneme jen číslo vtipu a to stačí.”
„Aha, a můžu si to taky zkusit?”
„Jasně...”
Tak se pán nadechne a povídá: „Čtrnáct.”
Nic, ani úsměv.
Tak si řekne, ten asi nebyl dobrý, zkusíme jiný: „Devět.”
Zase nic, koukají se na něj divně.
Tak vsadí na tutovku a povídá: „Tři.”
Kamenné ksichty.
Tak se ptá: „Vždyť jsem na konec říkal i vtip, který se vám předtím líbil, proč jste se nesmáli?”
„No, když vy to neumíte tak podat!”