Vtipy o kultuře a umění

Kolem Sněhurky procházel zamyšlený trpaslík a hlavičkou narazil do jejích vnad.
„Jau!” vykřikl prcek vztekle. „Kdo dal ten strop takhle nízko?!”

„Vy si stěžujete, že vám nenechám ani trochu soukromí,” říká hvězdě novinář, „ale šel jsem snad s vámi někdy třeba na záchod?”
„Ne, to ne,” přizná celebrita, „ale vždycky stojíte přede dvířky do kabinky!”

„... a uviděl princ Popelku a celý večer od ní nemohl odtrhnout oči...”
„A tati, proč chtěl princ odtrhávat Popelce oči?”

Chlápek u věštkyně.
„Vaše šťastné číslo je 3 a nešťastné 6.”
„To by souhlasilo, v šest chodím do práce a ve tři z ní do hospody!”

Pak vzal Ježíš své učedníky na horu, svolal je k sobě a učil je řkouce: „Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království Nebes. Blahoslavení plačící... Blahoslavení tiší... Blahoslavení ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti... Blahoslavení milosrdní... Blahoslavení čistého srdce... Blahoslavení ti, kdo působí pokoj... Blahoslavení ti, kdo jsou pronásledováni... Radujte se a jásejte, neboť hojná je vaše odplata v nebesích.”
Pak Petr řekl: „Máme si dělat poznámky?”
A Ondřej řekl: „A to se máme učit nazpaměť?”
A Jakub řekl: „Bude se z toho psát písemka?”
A Filip se zeptal: „Co z toho můžeme zapomenout?”
Jan navrhl, že stačí, aby se to naučil jen jeden z nich.
A Matouš se ozval: „A jak to všechno souvisí s reálným životem?”
A Jidáš to uzavřel: „Kdy už zas půjdeme dál?”
Nakonec jeden z přítomných farizeů požádal, zda by mohl vidět Ježíšovy učební plány a ptal se, jaké konkrétní cíle sleduje Ježíšovo vyučování v kognitivní oblasti. A Ježíš zaplakal...

Dva andělští poutníci se zastavili, aby strávili noc v domě bohaté rodiny. Rodina byla nepohostinná a odmítla anděly nechat v místnosti pro hosty. Místo toho byli ubytováni ve studeném sklepním pokoji. Jakmile si ustlali na tvrdé podlaze, starší anděl uviděl díru ve zdi a opravil ji. Když se mladší anděl udiveně ptal, proč, starší odpověděl: „Věci nejsou takové, jakými se zdají být.”
Další noc si šli odpočinout do domu velmi nuzného, ale pohostinného farmáře a jeho ženy. Poté, co se s nimi manželé podělili o trochu jídla, co měli, řekli andělům, aby spali v jejich posteli, kde si dobře odpočinou. Ráno po svítání našli andělé farmáře a jeho ženu v slzách. Jejich jediná kráva, jejíž mléko bylo jediným příjmem rodiny, ležela mrtvá ve chlévě. Mladší anděl se ptal staršího: „Jak se to mohlo stát? První muž měl všechno a tys mu pomohl,” vyčítal. „Druhá rodina měla málo, ale byla ochotna podělit se o vše.”
„Věci nejsou takové, jakými se zdají,” odpověděl starší anděl. „Když jsme byli ve sklepním pokoji, všiml jsem si, že v té díře ve stěně byla zásoba zlata. Jelikož majitel byl posedlý chamtivostí a neochotou sdílet štěstí, utěsnil jsem stěnu, aby poklad nemohl najít. Když jsme další noc spali ve farmářově posteli, přišel si anděl smrti pro jeho ženu. Dal jsem mu místo ní krávu.”

Chuck Norris nemyslí. On ví!

„Můj přítel má velký problém,” vypráví pan Mauser. „Je ze smíšeného manželství. Jeho matka byla Svědkyně Jehovova, jeho otec ateista. A on chudák každé ráno cestou do práce obchází domy v sousedství, ťuká lidem na dveře a když otevřou, nemá, co by jim řekl!”

Chuck Norris nechodí do kina. Vždy ví, jak to dopadne.

Chuck Norris je tak rychlý, že zvedne i zmeškaný hovor.