Vtipy o kultuře a umění

Jsou dva chlapíci v muzeu a ten jeden říká: „Podívej se na ten obraz, ten přímo křičí!”
A ten druhý: „Co jsi říkal? Nebylo tě slyšet!”

Karel je vzdělaný a vědychtivý muž. Celý den leží v knihách. Jeho ženě to jde na nervy a denně mu to předhazuje. Jednou si posteskla: „Kdybych byla knížkou, byla bych na tom určitě lépe.”
„Já taky,” odsekl Karel. „Taková knížka se dá třeba na měsíc založit do knihovny, nebo vyměnit za něco zajímavějšího.”

„Vy jste k nám přišel z pohádky?”
„Ano.”
„A z jaké?”
„Z hodné.”
„Vyhnali vás?”

Telefon do rozhlasových písniček na přání: „Dobrý den, chtěli bychom zahrát písničku Američan Idiot.”
Moderátor: „Tak dobře, můžete přijet a zahrát.”

„Pepíčku, kdo byl prvním člověkem na zemi?”
„Adam.”
„A jaký hrozný trest na něj Bůh seslal?”
„Evu.”

Jakou pohádku má nejraději líná hospodyňka?
Hrnečku, vař!

Divadelní představení zvedalo diváky ze židlí. Málokdo vydržel až do konce.

„Tohle že je noční podnik?” povídá nezastavitelný kalič. „Vždyť už je den!”

Někdy za 2. světové války honí v polském městě skupina Hitlerjugend mladého Karola Wojtylu. Když ho doženou, začnou ho kopat a mlátit obušky. Jeden z nich říká: „Přestaňte ho mlátit, třeba to bude v budoucnu papež!”
Druhý na to: „Jestli ten bude papež, tak já hned po něm!”

Kněz, pastor a rabín jdou z teologické konference na hotel. Je parné léto, všichni mají žízeň, a tak když vidí restauraci, zamíří k ní. Ale ouha, všichni si zapomněli peníze... Kněz se zamyslí a povídá: „Mám nápad... Počkejte tady, vyzkouším to a když to bude fungovat, budeme mít všichni pití zadarmo.”
Vejde do baru, objedná si pití. Vypije sklenici, zvedá se, přijde k němu vrchní a podává mu účet. Kněz povídá: „Ale synu, já jsem platil při objednávání.”
„Promiňte, otče. Je tady hrozný frmol, nevím, kde mi hlava stojí.”
Kněz vyjde ven a vysvětlí ostatním, jak na to. Pastor jde dovnitř a situace se opakuje. Nakonec jde dovnitř rabín. Také si objedná, vypije a když se zvedá, přiběhne vrchní s účtem. Rabín povídá: „Chlapče, já platil při objednávání.”
„Promiňte mi... jste dnes už třetí duchovní, kterému jsem tohle udělal... Opravdu se omlouvám. Asi mi to horko už leze na mozek.”
„To nic, mladíku. Docela spěchám, tak mi přineste zpátky drobné na tu tisícovku, co jsem vám dal, a já si půjdu po svých.”