Vtipy o historii

V muzeu: „Co si to dovolujete, to je trůn Karla IV.!”
„Klídek, nebojte se, až přijde, tak vstanu a pustím ho sednout!”

„Mne nikdy na pravou víru neobrátíte,” vzdoruje barbar inkvizitorovi.
„Ale ano, ještě uvidíš...” pekelně se zasměje inkvizitor.
„Tak to určitě ne,” rázně odmítne barbar. „Na pravou víru mne obrátit nemůžete, protože jsem levák!”

Archeolog vykopal kostru a po analýze hlásí na ústředí, že je stará 4 tisíce let a že zemřela na infarkt. Ústředí tomu nevěří, pošlou ji do Ameriky a ti po dvou letech hlásí, že je to pravda. Šéfům je divné, jak to ten archeolog mohl během minuty zjistit pouhým pohledem. On vysvětluje: „Jednoduché - ta kostra měla v ruce malý lísteček s textem: Sázím 10 000 šekelů na Goliáše.”

„Pane Horáček, myslíte, že by byl Napoleon slavný i teď?”
„Pochopitelně, vždyť by mu bylo přes 200 let!”

Horymír si vyrazil za paničkou na Jižní město. Postaví Šemíka ke hromosvodu pod okno své lásky a povídá mu: „Zůstaň tady, kdyby se jí vrátil starej, skočím ti z ložnice rovnou na hřbet a zmizíme.”
Když jsou v nejlepším, zvonek. Horymír vyskočí ze třetího patra a panička jde otevřít. Za dveřma stojí Šemík a povídá: „Vyřiď Horymírovi, že venku prší a že čekám v sušárně.”

Proč se Přemysl usmívá, když přichází Libuše?
Poslouchejte trumpety, jak hrají: „Ta ráda dá...”

Karel IV. se na cestách pomiloval s mladou dívkou. Ze zvědavosti se jí po milostném aktu zeptal: „Pověz mi, děvče, kolikátý jsem?”
„No přece čtvrtý!”

Staří Řekové věděli, že si Sokrates velmi váží znalostí. Jednou ho potkal jeden jeho známý a povídá: „Jestlipak víš, Sokrate, co jsem se zrovna dozvěděl o tvém příteli?”
„Počkej chvilku,” řekl Sokrates, „než mi cokoliv řekneš, rád bych tě podrobil zkoušce. Říká se jí Zkouška tří sít.”
„Tří sít?”
„Ano, přesně tak,” pokračoval Sokrates. „Než mi začneš vyprávět o mém příteli, možná bude dobré na chvilku zkusit prosít to, co mi řekneš. První síto se jmenuje Pravda. Máš naprostou jistotu, že to, co mi chceš říct, je pravda?”
„Ne,” odpověděl. „Vlastně jsem to jen slyšel.”
„Dobře, takže ty opravdu nevíš, jestli je to pravda nebo není. Teď vyzkoušejme druhé síto. Síto se jmenuje Dobro. Chceš mi o mém příteli říct něco dobrého?”
„No, ne, Sokrate. Právě naopak.”
„Takže mi o něm chceš říct něco špatného. A nejsi si jist, jestli je to pravda. Ještě pořád můžeš zkouškou projít, protože zbývá ještě jedno síto. Síto jménem Užitečnost. Je mi to, co mi chceš říct o mém příteli, užitečné?”
„Ne, Sokrate, moc ne.”
„Dobrá,” uzavřel Sokrates. „To, co mi chceš říct, není ani pravdivé, ani dobré a dokonce ani užitečné. Tak proč bys mi to měl vyprávět?”
Tato příhoda je také důvod, proč byl Sokrates velký filozof a všichni si ho vážili. A také to vysvětluje, proč Sokrates nikdy nepřišel na to, že mu jeho nejlepší přítel spí se ženou.

Za doby Karla IV. jede rytíř na hrad Karlštejn. U vrat stojí strážný a říká tomu rytíři: „Co chceš?”
Rytíř odpoví: „Jedu popřát našemu králi k svátku!”
Stráž ale protestuje: „Člověče, co blázníte? Dnes není Karla!”
Rytíř ale odpoví: „Vždyť já vím, že dnes není Karla... ale je čtvrtýho.”

Ptají se chlápka: „Kdo to byl Kolumbus?”
„Pták!”
„Jak to?”
„Copak jste neslyšeli o Kolumbově vejci?”