Vtipy o divadlech

Činohra Národního divadla právě uvádí nějakou tragédii, děj je napnutý, všichni se tváří vážně a do hlediště vchází skupina opozdilců z nějakého organizovaného zájezdu.
Jeden z herců na jevišti se právě zadívá do dáli a odříkává svoji roli: „Odkud přicházíš?!”
A vedoucí zájezdu z hlediště odpovídá: „My jsme z JZD Slušovice, nám se porouchal autobus.”

Známý divadelní kritik se před premiérou nového představení kvapně navečeřel, a tak si na konci druhého jednání hlasitě říhnul. Otočila se na něj jedna dáma a povídá: „Vážený, mohl byste s vaší recenzí počkat, až budete sedět ve své kanceláři?”

Divák sleduje představení a o přestávce zajde za režisérem a ptá se ho: „Máte během představení reklamy?”
„Ne, to nemáme, proč se ptáte?”
„Abych mohl přepnout na jiný program.”

„Jsme v divadle, proč sis nevzal motýlka?” zlobí se na neupraveného školáčka učitelka.
„Vzal jsem si ho,” vymlouvá se klučina.
„A kde ho teda máš?” rozkřikne se podrážděně učitelka.
„Já za to nemůžu, uletěl mi.”

Pepíček poprvé v divadle. Otevření opony uvítal nadšeným výkřikem: „Mami, oni tu mají 3D!”

Hlídač v parku osloví známého divadelního a filmového herce: „Pane, to je váš pes?”
„Nikoliv.”
„Tak proč za vámi stále běhá?”
„Jestli to nebude tím, že se jmenuji Sloup.”

V divadle. Autor se podívá do hlediště, potom letí do ředitelny: „Povězte, to děláte schválně, že když je hlediště prázdné, tak vždycky dáváte moji hru?”

„Kdes byl včera?”
„V divadle.”
„A na čem?”
„Na balkoně.”

V nóbl divadle tak poloseděl, pololežel chlápek, který tím efektivně zabral tři sedadla. Když si ho všiml uvaděč, okamžitě k němu nenápadně přiběhl a povídá: „Pane, promiňte, ale smíte obsadit jen jedno místo.”
Chlápek jen něco zabručel a ani se nehnul. Uvaděč mu pohrozil, že zavolá ředitele divadla, ale ani to s ním nehlo. Uvaděč hrozbu splnil a ve dvou minutách byl zpátky i s ředitelem. Spolu se snažili chlapa přemluvit a když to nešlo po dobrém, zkoušeli ho zvednout, ale nešlo to.
Nakonec zavolali policii. Policista dorazil, šťouchl do chlapa pendrekem a povídá: „Tak dobře, zeptám se tě jen jednou, jak se jmenuješ?”
Chlápek pootevřel oko a zasténal: „Karel.”
„A odkud jsi, Karle?”
„Z druhého balkónu.”

Netrpělivé děti už přes 15 minut čekají na začátek divadelního představení. Náhle k mikrofonu přistoupí uvaděč: „Milí malí diváci, velmi se vám omlouváme, ale pohádka O princezně Bludimíře se dnes nebude hrát. Princezna totiž nedorazí - zabloudila.”