Vtipy o dětech a mladých

Rodiče odejdou do divadla a nechají doma tříletého, dvouletého a rok starého syna. Jen co zavřou dveře, tříletý povídá: „Zahrajeme si mariáš.”
Dvouletý na to: „Kašlem ti na mariáš, pojďme za ženami.”
Jednoletý: „Můžeme jít tak leda někam, já neumím chodit.”

Běží Pepíček za maminkou a říká: „Mami, tatínek říká, že pocházíme z opic, je to pravda?”
Maminka na to: „Já nevím, Pepíčku, já všechny ty lidi z tátovy strany neznám.”

„Život je nesmyslným sledem úsilí, přivádějících nás pouze k dalším strádáním.”
„Miláčku, pojď sem, náš Pepíček pronesl první slova!”

Jede Štěpánek s tatínkem po dálnici. Předjede je paní a tatínek říká: „To je ale KRÁ.”
A Štěpánek dodá: „LOVNA SILNIC.”

Malý Pepík si se zájmem prohlíží svého nového bratra a ptá se maminky: „On přišel z nebe, že?”
„Ano, Jóžine.”
„Ani se nedivím, že ho odtamtud vyhodili!”

„Tati, budem se hádat!”
„Nebudem.”
„Budem.”
„Nebu... Počkat. Potvora jedna chytrá!”

„Pepíčku, ty jsi sebral z chodníku ten špinavý bonbon, okamžitě ho vyplivni!”
„Ale mami, vždyť už je čistej!”

Ptá se Pepíček Aničky: „Aničko, jak se jmenuje tvůj pes?”
Anička na to: „Já nevím.”
„Jak to?”
„On se mnou nemluví!”

„Mám pro tebe slabost,” řekla a pohladila děťátko po tváři.
„A já deprese.”
„A já akné,” přidaly se další sudičky.

Moje matka si myslí, že vždy, když se v noci potichu vyplížím z baráku do tmavého parku a pak se vrátím s krvavě červenýma očima, chodím tam hulit trávu. Já se s ní nehádám a všechno jí odkývám. Je to jednodušší, než abych jí vysvětloval, že většina holek dnes nosí pepřový sprej...