Vtipy o alkoholu

Majitel obchodu s lihovinami v Paříži telefonuje v noci na policii: „Rychle přijeďte, někdo mi vykradl obchod!”
Komisař vyslal stíhací skupinu. Za půl hodiny podává vedoucí skupiny zprávu vysílačkou: „Už jsme je chytili. Byli to nějací mládenci...”
„Gratuluji,” chválí ho komisař. „Jak se vám je podařilo tak rychle dopadnout?”
„To víte, utíkali po čtyřech...”

„Že se nestydíš! Ty, takový bojovník proti alkoholismu a jsi namol opilý!”
„Bojovník proti alkoholismu jsem pořád, ale dnes mě alkohol nějak přemohl.”

Tak jsem šel parkem a chlápek přivázanej ke stromu na mě křičí: „Najdi pomoc!”
Já odložím láhev vodky a povídám: „Nech mě, můžu přestat, kdy chci!”

Jeden ožrala se chlubí cestou ze sklípku: „Vší slivovice jsme vychlastali!”
Kolemjdoucí mu v dobrém rozmaru odvětí: „A jak vám ty vši chutnali?”

„Nejvíc ze všeho mě trápí dna.”
„Já vím. Od sklenic, které vypiješ.”

Žena: „Pijete pivo?”
Muž: „Ano.”
Žena: „Kolik piva denně?”
Muž: „Obvykle asi šest.”
Žena: „Kolik platíte za pivo?”
Muž: „Asi dvacet korun.”
Žena: „A jak dlouho pijete pivo?”
Muž: „Asi třicet let.”
Žena: „Takže jedno pivo stojí dvacet korun a vypijete šest denně, což je měsíčně asi 3 600 Kč. Za jeden rok by to bylo přibližně 43 200 Kč, mám pravdu?”
Muž: „Asi ano.”
Žena: „Za třicet let by to bylo téměř 1 300 000 Kč, že?”
Muž: „Je to možné.”
Žena: „Víte, že pokud byste ty peníze neutratil za pivo, ale uložil si je na úrokový účet, mohl byste si za to nyní koupit Ferrari???”
Muž: „Pijete pivo?”
Žena: „Ne.”
Muž: „A kde máte Ferrari?”

„Od jisté doby nepiji.”
„To je dobré, že máš tak silnou vůli. A odkdy vlastně nepiješ?”
„Asi tak od půl čtvrté...”

„Poslechni, Pepo, proč ten Novák tolik pije? Dřív nepil skoro vůbec.”
„Ty to nevíš? Přeci mu utekla žena!”
„Ale to už je hezkých pár let!”
„Když on Novák na to tenkrát neměl peníze!”

Nejsem žádný alkoholik, protože alkoholik potřebuje drink, kdežto já už svůj mám.

Sejdou se takhle milovníci vína a popíjejí. V tom se jeden začne chlubit, že dokáže podle chuti poznat, odkud víno pochází. Tak mu tedy nalejí sklenku, on ochutná a povídá: „Hmm, cítím v tom to ostré slunce... zajímavý chuťový ocas... to bude z Jižní Francie!”
„Ano! Opravdu. To je neuvěřitelné!”
Tak mu dají další sklenku, ať ochutná.
„Hmm, to poznám hnedka, to je z vinice Franty Vocálka!”
„Opravdu! Jak je jen tohle možné?!”
Tak se rozhodnou do té sklenice načůrat, podají mu to, on ochutná a udiveně povídá: „Hmm, to je zvláštní... divný... to je moč! Ale, hmm... cítím tam cukr... hmm... Tondo, ty máš cukrovku!”