i Vtipy

Na první hodině autoškoly se učitel zeptá blondýnky: „Slečno, víte, proč mají policisté červené plácačky?”
„Samozřejmě, protože si nevzali kulicha.”

Policista na motorce mává na řidičku, aby zastavila. Ta nereaguje, tak ji předjede a přinutí zastavit.
„Madam,” zlobí se na ni, „vy nevíte, co tento signál znamená?”
„Jistě, že vím - ale tak se přece už dávno nezdraví!”

Jediné štěstí kapitána: Jedna loď se na skalách neroztříští dvakrát.

Mladé manžele a jejich prvorozené dítě navštíví příbuzní.
„To děvčátko je pěkné, ale zdá se mi, že je trochu slabé,” povídá švagr.
„Prosím tě!” ohradí se otec. „Co by jsi ještě nechtěl po pětiměsíčním manželství?”

Moje manželka je napůl mimozemšťanka - létající talíře jsou její druhé já!

Ve škole: „Pepíčku, kdo ti pomáhal s domácím úkolem?”
„Nikdo, paní učitelko.”
„Pepíčku, nelži! Kdo ti pomáhal s domácím úkolem?”
„Tatínek.”
„Tak mu vyřiď, že Wolker byl Jiří, a ne Johnny.”

Potkají se dva kamarádi: „Nazdar, jak se máš?”
„Akorát jdu z pohřbu mé tchyně.”
„A proč jsi tak poškrábaný?”
„Bránila se...”

Chuck Norris musí třídit prádlo na tři hromady - bílé, barevné a krvavé.

V muzeu: „Tak tady ta velká lebka patřila Napoleonovi.”
„A ta malá?”
„Ta je z doby, kdy mu bylo deset let!”

To takhle stopuje chlápek o půlnoci na krajnici. Je bouřka, déšť a k tomu půlnoc, takže se auta nějak moc nehrnou. Najednou vidí v dálce světla auta, jak se pomaloučku strašidelně blíží k němu. Je mu to divný, ale přece jen, auto je auto, že jo, takže když u něj zastaví, tak si naskočí. Chce řidiči poděkovat, ale najednou vidí, že za volantem nikdo nesedí! Strašně se lekne a než stačí nějak zareagovat, auto se dá zase pomaloučku strašidelně do pohybu.
Chlápek je už hysterickej, takže otevře dveře a za jízdy vyskočí a peláší jak Horymír k Neumětelům. Pořád se ohlíží, bojí se, že auto zrychlí a přejede ho nebo něco podobnýho, tudíž se zastaví až v nejbližší vesnici. Tam najde hospodu, kupodivu ještě otevřenou, zapadne dovnitř, objedná si dvojitou tequilu a všem tu historku ještě v šoku vypráví. Všichni jsou z toho odvařený a litujou ho a obdivujou.
Asi za půl hodiny se otevřou dveře, vejdou dva zmoklí chlápkové, poručej si grog a rozhlídnou se kolem. Když uviděj našeho maníka, podívaj se na sebe a jeden povídá druhýmu: „Hele, Rudo, to je ten blbec, co naskočil do našeho fára, když jsme ho v dešti tlačili!”