i Vtipy

Zachráněný trosečník, kterého vytáhli před chvilkou na palubu, se najednou vytrhne svým zachráncům a chce se mermomocí vrátit zase zpátky na vor.
„Co blázníte, člověče?”
„Ale všiml jsem si, že jedete do Lagosu a to já nemohu potřebovat, já jedu úplně na opačnou stranu!”

Jaký je rozdíl mezi ženou do padesáti a po padesáti letech?
Nejdříve je to mocná čarodějka a potom nemocná čarodějnice.

Hráč, který se slovy „Vy jste snad uplacenej!” roztrhl rozhodčímu dres, byl omilostněn poté, co zpoza dresu sudího vypadlo na trávník sto tisíc.

Otázka na rádio Jerevan: „Je pravda, že se budou zvyšovat mzdy?”
Odpověď: „Ano, ale podle abecedního pořádku: (A) armáda, (B) bezpečnost, (C) cenzoři, (D) dost.”

V cizině jsou komáři nazýváni též mozkyty.

„Pepíčku,” táže se kantorka, „kolik druhů opic znáš?”
„Ani jeden, paní učitelko,” dává žák ruce pryč, „já jsem abstinent!”

Ve škole ranhojičů: „Studente, musím vám říct, že vy máte hnojivý účinek...”

Před svatbou přijde ženich za knězem, otevře peněženku a říká: „Otče, podívejte se, něco od vás potřebuji. Tady je tisíc korun a byl byste tak laskav a ve své řeči vynechal ten nemoderní slib věčné lásky a věrnosti?”
„Ale, synu, proč ne.”
Kněz se podívá na peníze, sbalí je a hotovo. Začne obřad a dojde k místu, kdy si nevěsta a ženich mají vyměnit sliby. Duchovní se zhluboka podívá ženichovi do očí a praví: „Ptám se vás, ženichu, slibujete poslouchat svou ženu na slovo, plnit její každá, i nejtajnější přání, servírovat jí snídani až do postele, plazit se před ní po kolenou a nyní ji slavnostně políbit nohu?”
Ženich čumí jak vrata, ale co mu zbývá, plný kostel lidí, tak poklekne, políbí ženě nohu a slavnostně přísahá. Po obřadu letí za knězem, teď už jako manžel a zlobí se: „Prosím vás, můžete mně vysvětlit, co to mělo znamenat?! To vás moje nabídka tak urazila? To jste mě musel před tolika lidmi zesměšnit?!”
„Ale ne, prosím vás,” odvětí kněz, „mě vaše nabídka vůbec neurazila.”
„Ne? Tak proč jste mi to, pro Pána Boha, udělal?”
„No, proč? Protože mi vaše manželka udělala lepší nabídku!”

Přišel jsem pozdě, protože jsem čekal s košem, až bezdomovci vyberou popelnici.

Na dveře nájemního bytu zaklepe otrhaný stařík: „Dobrej den, vy jste ráno házel do popelnice dvě láhve ironu, že ano?”
„Jo, a co má být?”
„Člověče, díval jste se vůbec na datum spotřeby? S kamarádem jsme se málem otrávili, ty lahve byly přes tři roky prošlé!”