i Vtipy

Jednou jsem se takhle procházel po hřbitově a najednou vidím děvče, které se jen tak prochází mezi hroby a smutně kouká. Zeptal jsem se jí: „Ty tady máš nějakého příbuzného?”
Odpověděla: „Ne, ale za chvíli asi budu mít.”
„Jak to,” zeptal jsem se.
„No on děda špatně vypadá.”

Tohle musíme psát, když nás učitel načapá se žvýkačkou: „Školním řádem je upravena povinnost nepoužívat žvýkací atrament při vyučovacích jednotkách. Vzhledem k tomu, že jsem tuto povinnost porušil/a, píšu toto souvětí holografickým způsobem 35x a to proto, abych si základní povinnosti stanovené školním řádem už konečně pamatoval/a.”

Po celodenní jízdě se řidič kamionu staví v motorestu. Servírka se koukne na nášivku na bundě OSM ROKŮ BEZ NEHODY!
„Tolik let se vyhýbáte problémům a teď se jdete najíst k nám?”

Říká žena muži: „Lásko, vždycky jsem byla tvoje hruštička, tvoje sladké jablíčko... a teď nic??”
Muž odpoví: „To muselo být hodně dávno, ty můj starej kompote.”

„Proč v práci říkáte Novákovi DIGITÁLNÍ?”
„Když se má něco dělat, NEMÁ RUČIČKY!”

Soudce říká svědkovi: „Je vám jasné, co získáte za křivou výpověď?”
„Ano,” říká svědek, „milion korun a nové BMW.”

Paní učitelka se ptá dětí ve škole: „Máte domácí úkol, který jsem vám zadala?”
Všichni kývají na souhlas, jen Pepíček zavrtí hlavou a řekne: „Prosím, paní učitelko, mně ho sežral pes!”
Paní učitelka se rozčílí: „Co je to za hloupou výmluvu, Pepíčku?”
A Pepíček na to: „Přísahám, ale musel jsem ho přinutit.”

Dívá se Američan na Žida, jak se modlí u Zdi nářků a ptá se jej, co dělá. Ten mu vysvětluje, že tak rozmlouvá s Bohem a žádá o pomoc.
„A jak dlouho už takhle prosíte Boha?”
„Asi třicet let.”
„A nějaký úspěch?”
„Žádný, jako bych mluvil do zdi!”

Schwarzenegger jede v ruském autobusu, přichází průvodčí: „Lístek, prosím!”
„Já jsem Schwarzenegger!”
„Lístek!”
Já jsem Schwarzenegger!”
„Neznám, lístek!”
Arnold tedy vezme rublovou minci, vloží ji do označovače, uhodí do něj, podá děrovanou minci průvodčímu a ten ji přetrhne vejpůl.

Přijde rodina s Pepíčkem k babičce na oběd, všichni jsou rozsazeni kolem stolu, babička servíruje jídlo a Pepíček dostane svůj talíř a okamžitě začne jíst.
„No to snad nemyslíš vážně,” rozzlobí se na něj matka. „Jak si to představuješ? Začít jíst bez modlitby?!”
Pepíček mávne rukou a řekne: „Já se modlit nepotřebuju.”
„No to bych se na to podívala, že nepotřebuješ,” ječí matka. „Vždyť když jsme doma, tak se před jídlem také vždy modlíme.”
„To je pravda, ale tady vařila babička, tady se nemusíme modlit!”