i Vtipy

Jde Pepíček do školy a povídá: „Paní učitelko, na záchodě je pavouk!”
„Ty se ho bojíš, Pepíčku? Tak ho zabal do toaletního papíru.”
Druhý den jde Pepíček zas do školy a povídá: „Paní učitelko, na chodbě uklouzla babička.”
„Vždyť to je jednoduché, Pepíčku, pomož babičce.”
Třetí den jde zase do školy a povídá: „Paní učitelko, kluci do oken hážou kameny!”
„Ale Pepíčku, no tak jim vysvětli, že se to nesmí, ať je zaplatí!”
Když Pepíček čtvrtý den přijde do školy, paní učitelka se ho ptá: „Pepíčku, udělal jsi, cos měl?”
„Ano, paní učitelko. Babičku jsem zabalil do toaletního papíru, pavoukovi jsem vysvětlil, že se to nesmí a ať to zaplatí, a klukům jsem pomohl.”

Jeden myslivec druhému: „Mám nějakého divného psa. Když střílím na zajíce a minu, tak padne na zem a strašně se chechtá.”
„A co když trefíš?”
„Nevím, mám ho jen tři roky.”

„Podívej se, jak ji miluje!” ukazuje žena muži na televizi.
„A víš, kolik mu za to platí?” kontruje muž.

Jednou šel jeden muž lesem a ztratil se. Bloudil už víc než týden a začínal už strádat hlady.
Zahlédl orla bělohlavého, který právě chytil rybu, a tak ho začal pronásledovat doufaje, že orel rybu upustí a on ji bude moct sníst. Viděl, že pták si sedl na nedaleký pařez a tak vzal kámen, aby ho po něm hodil. Spoléhal na to, že pták se lekne a odletí bez ryby.
Ale, jelikož byl ten muž hodně zesláblý, neměl přesnou mušku, a tak zasáhl ubohého orla do hlavy a bylo namístě po něm.
„No,” myslí si muž, „přece ho tu nenechám, stejně by shnil a když ho sním, zachrání mi to život.”
Tak rozdělal malý ohník a s pomocí dvou kamenů si orla opékal. Zatímco však orla pekl, stanul nad mužem lesník a když viděl, co se děje, neprodleně muže zajal, neboť jak je známo, orel bělohlavý je chráněný zákonem.
Muž lesníkovi vysvětlil, co se mu přihodilo a požadoval soudní proces, aby mohl před soudem pečlivě vylíčit svou situaci. A tak, když nadešel den procesu, muž vysvětluje soudci: „Vážený soude, to byla otázka života a smrti. Zabloudil jsem a umíral jsem hlady. A navíc: neměl jsem v úmyslu poranit orla. Šlo mi pouze o tu rybu. No a když jsem orla nešťastnou náhodou zabil, cítil jsem se hrozně, ale už nebyl důvod nechat toho orla jen tak.”
Soudce vyslechl mužův příběh a vynesl rozsudek: „Nevinen, na základě polehčujících okolností.”
Muž byl velmi vděčný a děkoval soudci za spravedlnost. Soudce se k němu naklonil a tiše se ho zeptal: „Jen tak mezi námi, jako co chutná orel bělohlavý?”
Muž chvíli přemýšlel a pak pravil: „No, je těžké to popsat... ale, řekl bych... něco mezi kalifornským kondorem a sovou pálenou.”

Otázka na zlatou slavici Lucii Bílou: „Lucko, kde teď bydlíte?”
„Nevím, naši popojeli...”

Podnapilý člověk nastoupí do tramvaje s lidmi a zvolá: „Heeej! Lidi! Je tu někdo?”
Hrobové ticho, nikdo se neozývá.
„Nikdo? Tak se tu můžu klidně vymočit!”

Letí Pepíček s maminkou letadlem, a najednou si Pepíček vzpomene, že je mu zima. A tak si postěžuje mamince: „Mami, mně je zima!”
Maminka odvětí: „Tak si vezmi bundu.”
Za chvíli se zase ozve Pepíček: „Mami, mě je zima!”
A maminka: „Tak si mi vlez pod sukni.”
Pepíček provede. Sedí tam už asi dvě hodiny, když v tom se ozve maminka: „Pepíčku, vylez, budeme přistávat!”
A Pepíček: „Ale mami, když já bych si chtěl ještě hrát s tim plyšovym medvídkem!!!”

Baví se dvě nóbl dámy: „Naše Zuzanka studuje malířství.”
„A co maluje?”
„Mužské akty.”
„Podle živých modelů?”
„Kdepak, to bych jí nedovolila, jedině zpaměti.”

Jedna obdivovatelka Winstona Churchilla mu jednou řekla: „Představte si, jaké báječné děti bychom mohli spolu zplodit. Kdyby po mně zdědily vzhled a po vás mozek, dokázaly by úplně všechno.”
Churchill odvětil: „Ano, zajisté. Ale kdyby po mně zdědily vzhled a po vás mozek, co potom s nimi?”

Paní učitelka se ptá dětí: „Žije ještě Adolf Hitler?”
Nikdo se nemá k odpovědi, tak se jim snaží poradit: „Může Adolf Hitler psát na Facebook?”
Přihlásí se Pepíček: „Prosím, nemůže, protože by dostal ban!”