Vtipy o služebních cestách

Manželka odjíždí na služební cestu do Londýna. Na dotaz, co přivést, si manžel přeje miniaturu angličáka. Když se po jejím návratu dotazuje, jestli ho dovezla, odpovídá ona: „Samozřejmě, miláčku, ale musíme několik měsíců počkat, než budeme vědět, jestli to bude kluk nebo holka.”

Dva kolegové, starší a mladší (bývalý aktivní atlet), jedou na služební cestu do Kuvajtu. Ubytují se v bungalovu na pláži, první noc. Ráno se starší probudí, mladej nikde. Starej vyjde na verandu, protáhne se, protře oči a udiveně se zahledí do dáli, odkud na hraně písku a moře elegantním stylem přibíhá mladší kolega v maratónském ohozu. Údiv starýho se stupňuje. Když atlet přiběhne, vyjede na něj: „Co to děláš??”
Mladej: „Běhám, ne?”
Starej: „Co to k sakru tady děláš?!”
Mladej, už naštvaně: „Jsem zvyklej po ránu běhat, tak běhám, ne?!” Starej: „Ty blbče, vždyť tady je to kolem samá mina!!!”

Volá paní Vomáčková manželovi, který je na služební cestě v Austrálii, ať se co nejdřív vrátí.
„Neboj, už jsem ve zpátečním letadle,” uklidňuje ji on. „Za osm minut a osm časových pásem jsem doma!”