Vtipy o podnikatelích

Podnikatel přijde domů a oznamuje ženě: „Dneska u mě byli dva rusky hovořící mafiáni.”
Manželka nehne ani brvou, to manžela udiví: „Ty na to nic neřekneš?”
„A co bych měla říct?” opáčí paní. „Víc by mě překvapilo, kdyby k tobě přišli dva česky hovořící mafiáni.”

Otec: „Chci, aby sis vzal za ženu dívku, kterou ti vyberu!”
Syn: „Ne.”
Otec: „Je to dcera Billa Gatese.”
Syn: „V tom případě ano!”
Otec přijde za Billem Gatesem.
Otec: „Chci, aby si vaše dcera vzala mého syna!”
Bill: „Ne.”
Otec: „Syn je viceprezident Světové banky!”
Bill: „V tom případě ano!”
Otec přijde za prezidentem Světové banky.
Otec: „Chci, abyste zaměstnali mého syna jako viceprezidenta!”
Prezident: „Ne.”
Otec: „Je to zeť Billa Gatese!”
Prezident: „V tom případě ano!”
A takhle se, vážení, dělá business!

Jednou takhle před pár desítkami let cestoval jeden obchodník s baseballovými čepicemi napříč Asií. Jednou večer musel přespat pod širým nebem. Našel si tedy na pláni veliký mangovník a v jeho stínu se v podvečer uvelebil. Když se ráno probudil, s hrůzou zjistil, že je jeho batoh prázdný. Pak se podíval nahoru a kouká, že strom je plný opic, které mají na hlavách jeho čepice... Vztekle na ně zařval a ony na něj zavřeštěly. Udělal na ně pár děsivých obličejů a zjistil, že v tom jsou opice nedostižné. Hodil po nich kamenem a ony ho zasypaly nezralými mangy. Došlo mu, že o čepice asi přišel, a tak vztekle praštil tou svojí o zem. A hle, ty blbé opice taky vzaly čepice a hodily s nimi o zem. Chlápek nezaváhal a rychle je všechny sebral, nacpal do batohu a šup, mazal pryč.
O padesát let později se vnuk tohohle pána, toho času pokračovatel rodinné čepičářské tradice, vydal stejnou cestou do Asie. I on si ustlal pod stejným stromem a i jeho ráno čekalo nemilé překvapení. Chvíli bezradně koukal na strom na opice a pak si vzpomněl na příběh, který mu vyprávěl jeho dědeček, a řekl si, že ty čepice dostane zpátky. Tak začal na opice mávat, ony mávaly na něj. Dělal na ně dlouhý nos a ony na něj taky. Začal tancovat, ony taky začaly poskakovat na větvích. Zatahal se za uši, ony se taky zatahaly na uši. Praštil svojí čepicí o zem - a jedna z opic seskočila se stromu, došla k němu, vrazila mu dvě facky a povídá: „Heh, myslíš, ty troubo, že jseš jedinej, kdo měl dědečka?”

Úspěšný podnikatel v oblasti masného průmyslu si říká, že by měl začít myslet na zadní kolečka, zaučit svého syna jako jediného dědice. Původně měl jiné plány, protože jeho syn byl lehce tupoučký, ale cítil, že je to poslední možnost, jak zabezpečit pokračování firmy. Provádi tedy syna výrobní halou a popisuje jednotlivé stroje: „Podívej, synu, toto je naše nejlepší mašina. Z jedné strany tam vjede vůl a z druhé vyjede párek. Je to vrcholná technologie.”
Syn se zamyslí a praví: „A nebylo by lepší, kdyby se tam strčil párek a vyjel z toho vůl?”
Otec se zamyslí a odpoví: „Víš, synu, takovou mašinu znám taky. Je to tvá matka!”

Malopodnikatel oznamuje ženě: „Tak už jsem se přihlásil na ten kurs podvodného účetnictví.”
„No dobře,” odvětí manželka, „ale příště raději říkej jako všichni - kurs podvojného účetnictví.”

„S tím rčením Škola - základ života plně souhlasím,” prohlásil podnikatel, „na jejích základech jsem si postavil rodinný domek.”

Když po luxusní večeři došlo na jednání, jeden z dvou elegantních hostů prohlásil: „Já jsem jen přišel omluvit šéfa.”

Majitel společnosti vyrábějící těstoviny říká známému: „Slyšel jsem, že máš takovou rýmu, že ti tečou nudle z nosu...”
„No, to je pravda,” přisvědčí nastydlý muž. „Copak, že se o mě najednou tak staráš?”
„Víš, musím mít přehled o konkurenci.”

Ptají se protřelého obchodníka: „To tě baví podvádět lidi?”
„Nebaví, ale živí!”

Jsme neziskovou organizací. Bohužel neplánovaně, nějak to tak vyšlo.