Vtipy o mezilidských vztazích

„Jean, jsem tak smutný,” povzdechl si lord. „Lady odjela na svůj zámeček na Hromový vršek. A to zrovna ve chvíli, kdy jsem dal ze střechy odstranit všechny hromosvody.”
Sluha ho uklidňuje: „Nic se neděje, sire, nejsou hlášeny žádné bouřky. Lady se určitě vrátí zdravá.”
Lord odvětí: „A to mě právě děsí, Jean!”

Lord: „Tohle byla nejhorší golfová hra v mém životě.”
Mladík nosící mu hole: „Chcete snad říci, sire, že jste už někdy předtím golf hrál?”

Mezi kamarády: „Dneska je to takovej ospalej den...”
„Máš pravdu, taky bych se s někým vyspal.”

Dva přátelé sedí v kavárně. Jeden z nich čte noviny, a ten druhý se na něho zlobí: „Jak, prosím tě, můžeš číst noviny, když na tebe mluvím?”
„Velmi snadno. Mám totiž cvik z dvacetiletého manželství.”

Potkali se dva: „Nazdar Karle, jak se máš, co dělá manželka, kam pospícháš, kolik je hodin, četl jsi dnešní noviny, jak hrála Sparta?”
„Děkuji, dobře, pere, domů, půl osmé, nečetl, 3:2, nazdar.”

„Četl jsi ranní Blesk?” ptá se přítele pan Nový. „Bylo tam o soudním procesu s hospodským Podmírákem.”
„Vážně?” podiví se kamarád. „To bylo o něm?!”
„No jasně, tys to nepoznal?”
„Ne - myslel jsem, že se jmenuje jinak, když ztratil své dobré jméno.”

Odchází lord z ložnice a ještě mezi dveřmi upozorňuje manželku: „Doufám, lady, že jste konečně otěhotněla. Byl bych nerad, kdybych musel ty směšné pohyby ještě někdy opakovat!”

„Žán, kolik je hodin?” ptá se jednou lord.
Sluha na to: „Deset nula nula, milorde.”
Lord se zamyslí a po nějakých sedmdesáti vteřinách se podívá na hodinky: „Žán, vy lajdáku, vždyť už je deset nula jedna!”

Jde pan Dobrota po chodbě paneláku a najednou z jednoho bytu vyletí klouček, v ruce malou mačetku a začne do něj třískat a řve: „Dej mi vláček! Dej mi vláček!”
Pomlácený pan Dobrota ho chytne za flígr a šup za rodiči.
„Koukejte si toho svýho spratka vychovat. Co to je za móresy, mlátit lidi na chodbě a řvát něco o vláčku?”
Sousedka chvíli zírá a pak říká: „No jo, když on tomu klukovi můj starej nasliboval, že dostane vláček, když bude sekat dobrotu...”

Lord baví na večírku společnost svými divokými příhodami: „Tak jsem šel tou savanou a najednou slyším mručení. Otočím se a za mnou stojí lev. No, to víte, kousek ode mě stál strom, tak jsem vzal nohy na ramena...”
V tom okamžiku ho přeruší lokaj: „Lorde, máte telefon!”
Lord odejde. Za chvíli se vrátí a ptá se, kde přestal. Někdo mu napoví: „Vzal jste nohy na ramena.”
„Jo,” chytí se lord. „Vzal jsem nohy na ramena a lízal a lízal...”