Vtipy o Indiánech a Divokém západě

Do lokálu vejde kovboj, přijde k výčepu a říká: „Deset litrů whisky do lavoru, pro koně!”
„A pro vás, pane?”
„Já nic, já řídím!”

„Sbohem, Vinnetou,” pokynula rukou Ribanna. „Odcházím od tebe k bledým tvářím. S mými mírami 99-60-99 tam udělám velkou kariéru!”

Barman podal pistolníkovi cihlu sýra a navrhl: „Vsaď se, že z toho sýra neuděláš cedník!”
Kovboj přikývl a za pár okamžiků rozstřílel sýr na cimprcampr.
Barman radostně vykřikl: „Tak vidíš - vyhrál jsem! Říkal jsem, abys z toho sýra udělal cedník. A tys z něj udělal ementál!”

Tři kovbojové soutěží, kdo je přesnější ve střelbě.
První zatočí pistolemi a odstřelí koně.
„I’m Jimmy!”
Druhý vyhodí pistole a odstřelí dvě muchy.
„I’m Henry!”
Třetí vyhodí pistole, zatočí s nimi a odstřelí oba dva kovboje.
„I’m sorry!”

Jak zastaví Indián kamion?
Šlápne na brzdu.

Jak se kovboj Chlupatý Jack tak strašně pořezal?
Vzal do ruky ostře nabitou pistoli.

Prérie, největší žár. Old Šutrhand najednou zvedne prst a vykřikuje: „Podívej, Víno2, láhev koka koly!”
Indián mávne shovívavě rukou: „To se ti jenom zdá.”
„To se mi fakt jen zdá,” zakleje běloch, „je prázdná!”

Po milování říká kovboj paničce, která ho sbalila: „Víte, ranč je pro mě to jediné, co v životě mám. Chci umřít s botama na nohou.”
Když oba zaslechli na příjezdové cestě auto, žena povídá: „Tak se honem obujte. To je šerif, můj manžel!”

Jistý kovboj od Saskatoonu dokázal ustřelit člověku chloupek z těla. A taky na to byl patřičně hrdý a kde mohl, svůj úchvatný kousek předváděl. Po jednom takovém vystoupení k němu přišel jistý Kanaďan a uznale pokýval hlavou: „Jste opravdu kanón! Ale přece jen něco nemůžu pochopit. Proč lidem pokaždé říkáte, že se trefíte tak na padesát procent, když jste ještě ani jedenkrát neminul?”
„To je lehké,” rozesměje se kovboj. „Pak jim hezky vstanou chlupy!”

Vyrazili takhle John a Joe prérií na západ. Večer dorazili k nějaké osadě, zastavili před saloonem, a že tam přespí. Když vedli koně do stáje, John se najednou zarazil a povídá: „Hele, Joe, jak my si zítra ty koně poznáme?”
„Hmmm, počkej, mám nápad. Já tomu svýmu koni uříznu nohu, takže ráno bude jasný, že ten trojnohej je můj.”
Tak Joe svýmu koni uříz nohu, šli spát, ráno si Joe vzal trojnohýho koně a John čtyřnohýho. Vyrazili na cestu a po chvíli John volá na Joea: „Hele, Joe, počkej. Ten tvůj kůň běhá na těch třech nohou rychlejš, to nejde, abys na mě čekal, já tomu svýmu taky uříznu nohu.”
Tak John taky uříznul svýmu koni nohu a v pohodě na trojnohejch koních dojeli k večeru do další osady. Jenže zase vyvstal problém, jak si poznat koně. No, Joe tomu svýmu zase uřízl nohu, ráno si je zase poznali, ale zase ten Joeův jel rychlejš a John tomu svýmu taky uřízl nohu. Takhle to šlo i další den, až Joe večer ve stáji chvíli přemýšlel s pilou v ruce u svého jednonohého koně a pak pravil: „Hele, Johne, já už tomu svýmu koni žádnou nohu uříznout nemůžu, on by potom přeci nemoh vůbec běhat.”
John se zamyslel a pak najednou radostně vyhrkl: „Já už to mám. Ten tvůj je černej a ten můj bílej!”