Vtipy o Indiánech a Divokém západě

Vrazí Pedro do baru a křikne: „Kde je Pedro?”
Ticho.
„Kde je Pedro?!”
Ticho jako v hrobě, jen venku svítí sluníčko...
„Naposled se ptám! Kde je Pedro?”
Barman se osmělí a povídá: „Pedro, neblázni, vždyť jsi to ty!”
Pedro sejme barmana jedinou kulkou.
Celá hospoda zděšeně na Pedra: „Co jsi to udělal, Pedro?”
Pedro flegmaticky: „Takhle skončí každej práskač!”

Malá Indiánka si stěžuje: „Otče, já už se nechci jmenovat Kulhající kráva!”
„Jak tě to napadlo?!” rozčílí se Indián. „To jméno je po mamince!”

Policie poslala šerifovi na Divokém západě pět fotek jednoho zločince: jedna zepředu, dvě ze strany a další dvě v přestrojení.
Druhý den policie dostane od šerifa telegram: „Právě jsem zabil čtvrtého a i toho posledního už skoro mám.”

Přijde Indián na matriku: „Chtěl bych si změnit jméno!”
„Proč, jak se jmenujete?”
„Velký-vlak-co-dvakrát-zahouká-když-jede-okolo.”
„A jak byste se chtěl jmenovat?”
„Tutút.”

Novinář se táže Indiána, zda by mu názorně neukázal, jak se skalpuje.
„Proč ne,” odvětí Indián, „ale nevím, co si potom dáte na hlavu.”

„Náčelníku, proč se tenhle indián jmenuje Běžící Liška?”
„Protože když se narodil, první, co jsem viděl, byla běžící liška.”
„A proč se tamten indián jmenuje Létající Orel?”
„Protože když se narodil, první, co jsem viděl, byl létající orel... A proč se vlastně ptáš, Tadykadí Pes?”

V baru: „Vy jste indián, že ano?”
„Ne, běloch.”
„Máte tedy alespoň indiánské předky, viďte?”
„Teddy? Já jsem u vás nějaký plyšový medvídek?!”

Tři kamarádi, Čech, Rus a indián, se vsadí, kdo má lepší signál. Vylezou na jednu dvoutisícovku a vytáhnou své mobily. Čech se podívá na displej a tam nic. Rus má větší štěstí, ale jeho signál je tak slabý, že se nikam nedovolá. Pak vytáhne frajersky svůj mobil indián a vysmívá se ostatním dvěma: „Na mě nemáte, vy greenhorni, já mám kouřovej signál!”

Rok 1875, Divoký západ. Chlapi sedí v krčmě, hrají karty, popíjejí whisky. A najednou se v salooně otevřou dveře a vejde zakrvavený muž a z posledních sil zašeptá: „Utíkejte, honí mě Krvavý Bill.”
Chlapi nic, popíjejí whisky a hrají karty. Najednou se na obzoru objeví chumel prachu, který míří k saloonu. Po nějaké chvíli oblak dojede ke krčmě. Z oblaku prachu se vyklube mohutný bizon s jezdcem. Jezdec je chlapisko, 2 metry, 100 kg. Seskočí z bizona, bouchne ho velkým kyjem, bizon padne na zem. Chlap rozrazí dveře do saloonu a zařve: „Whisky!!!”
Krčmář mu třesoucí rukou podá pohár, chlap ho jedním stlačením rozbije a říká: „Říkal jsem whisky!”
Barman mu teda podá celou flašku a chlap ji za chvíli vypije a spokojeně konstatuje: „Hmmm, dobrá, dobrá. Ještě bych chvíli zůstal, ale honí mě Krvavý Bill!!!”

Vpadne do saloonu kovboj, přes celý podnik ustřelí barmanovi láhev whisky v ruce a povídá frajersky: „I’m Billy.”
Za chvilku se dveře rozlítnou znovu, vpadne jiný kovboj, ustřelí barmanovi doutník u huby a pronese drsně: „I’m Johny!”
Potřetí se rozletí dveře, třetí kovboj tasí, ustřelí barmanovi hlavu a říká potichu: „I’m sorry.”