Nekonečná moudrost

Rabi Šmúle sedí a študuje, když tu - a všichni v šúlu jsou toho svědky - se objeví anděl. „Rebe Šmúle, záři Israele, tys všech ctností nádoba. Naprosto nesobecký, chování vzorného, s výbornými studijními vlastnostmi. Co do charity, příkladnost sama. A takový menš, rozhodl náš Nejvyšší, budiž pochválen, zaslouží odměnu, tedy ten menš. A tak tě čeká odměna podle vlastního výběru. Nekonečné zdraví, nekonečné bohatství nebo nekonečná moudrost. Tak jakou, rebe? Co řekneš, hned se stane!”
Bez jakéhokoliv otálení byl rebe Šmúle rozhodnut: „Uvítal bych tu moudrost bez konce.”
Anděl se zaradoval: „Mazltov, rabi, užij si své moudrosti!” A zmizel.
V templu bylo chvíli úplné ticho. Pak si přítomní začali protírat oči a štípat se do tváří. Nespali jako obvykle. Věřit tomu ale bylo zatěžko. Jeden z nich se konečně osmělil.
„Rebe Šmúle, rebe Šmúle, nezdálo se nám to všem? Neměl bys trochu otestovat něco ze své nekonečné moudrosti? Řekni nám, rebe Šmúle, řekni nám něco opravdu moudrého!”
Rebe Šmúle usedl, hlavu v dlaních: „Ojvajvojvaj. Že si já blbec nepřál ty peníze.”