Duševní pochody

Hodina. Učitelka: „Tak, děti, každý z vás má nějakého koníčka, třeba něco sbíráte. Co sbíráte, děti?”
Děti: „Já, prosím, ubrousky.”
„Já angličáky.”
„Já tácky od piva.”
„Já primeráky.”
Pepíček: „Já sbírám duševní pochody.”
Učitelka se zarazí: „Duševní pochody? Copak to je, Pepíčku?”
Pepíček vysvětluje: „No, paní učitelko, představte si, že stojí dvě paní před samoobsluhou a právě si koupily zmrzlinu. Jedna ji líže normálně a ta druhá takhle...” Načež rukou a pusou předvádí něco, co se strašně podobá sexu. Učitelka zrudne a děti se baví. Pepíček nakonec povídá: „Tak a teď mi řekněte, paní učitelko, která z nich je vdaná?”
Učitelka zaraženě koktá: „No, ehm. Já ti nevím, Pepíčku. No, ehm, asi ta druhá.”
„Jó?” usměje se Pepíček. „Prd! Vdaná je ta první, protože má snubní prstýnek. Ale váš duševní pochod si, paní učitelko, zapisuju!”