i Vtipy

Na Boží Dar dorazí 23. prosince pohlednice a na ní je napsáno: „Milý Ježíšku, jsme moc chudí a nemám na učebnice, ani na pastelky... Pošli mi prosím 1000 Kč.”
Pošťačky zaslzí, jedna dá stovku, další dvě... vyberou 500, vloží je do obálky k pohlednici a odešlou. 25. prosince přijde na Boží Dar dopis: „Milý Ježíšku, děkuji ti za peníze, ale pošli ještě 500, ty svině na poště mi polovinu ukradly!”

Politický odpad aneb Televizní noviny.

Tento příběh je údajně skutečný a je o vztahu, který se vytvořil mezi skupinou zedníků a dítětem.
Mladá rodinka s pětiletým děvčátkem se nastěhovala do domu vedle parcely, kde se stavěl nový dům. Děvčátko se přirozeně začalo zajímat o vše, co se dělo v sousedství, a začalo si povídat se zedníky. Motalo se mezi nimi, kteří měli zlaté srdce a prakticky si ji adoptovali jako talisman. Povídali si s ní, když měli svačinu nebo oběd a občas jí dali drobné práce, aby jí poskytli pocit důležitosti. Dokonce dali dítěti i pracovní rukavice a přilbu, což ji strašně těšilo.
Na konci prvního týdne jí dali obálku s nějakými drobnými jako plat. Dítě vzalo výplatu pyšně domů a maminka jí navrhla, aby otevřeli na její jméno účet v bance. Paní v bance byla velmi nadšená, když jí děvčátko vykládalo o svojí „práci” na stavbě a že za to má dokonce i „výplatu”.
„Určitě jsi pracovala velmi těžce, když jsi tohle všechno vydělala,” poznamenala s úsměvem.
Děvčátko: „Ano, dělala jsem s Jožinem, Mirkem a Dušanem, budujeme velikánský dům!”
„Bože můj,” pokračovala paní. „A budeš na stavbě dělat i příští týden?”
Dítě se zamyslelo a potom vážně prohlásilo: „Myslím, že jo... jestli ti pitomci ze stavebnin dovezou cihly...”

V Praze se oslavuje Kristovo narození. V New Yorku tou dobou oslavují pouze příchod porodních bolestí.

Stierlitzovi nedošel dopis z Ústředí. Přečetl si ho ještě jednou, ale stejně mu nedošel.

Jako každodenně přijde blázen do kina a ptá se pokladní: „Proslýchá se, že sem každý den chodí nějaký blázen. Není nebezpečný?”

„Už zase nám odhalili ty naše špinavé kšefty,” rve si vlasy vězeň.
Po chvíli se obrátí na kolegu a vyčítá mu: „Ale za všechno stejně můžeš ty!”
„Vážně?!” vyskočí druhý grázl a zpříma se mu podívá do obličeje.
„Můžeš za to,” zařve deprimovaný kolega. „Kolikrát jsem ti říkal, aby sis myl pravidelně ruce!”

Američtí kosmonauté při cestě na Měsíc objeví, že je ve vesmíru život. Ihned po tom, co se neuvěřitelná zpráva dostane na veřejnost, uspořádá NASA gigantickou tiskovou konferenci, na kterou se sjedou lidé od tisku z celého světa.
„Jak jste na to přišli, že nejsme ve vesmíru sami?” hoří touhou po senzaci novináři. „Viděli jste snad nějakého mimozemšťana?”
„Je to neuvěřitelné, ale ano!”
V sále to mocně zahučí. Pak následuje druhá otázka: „A co už o něm všechno víte?”
„Zatím je vše v přísném utajení. Můžu vám jen prozradit, že jsme ho pojmenovali podle písmen, která měl na sobě napsaná, Lunochod.”

Co bylo jasným důkazem převtělování?
Hromadné zvířecí sebevraždy.

„Vinci, proč jsi vytáhl ty dveře z pantu, když jsi měl svatební noc?”
„Já vás znám, vy byste se na mě dívali klíčovou dírkou.”