Vtipy o psycholozích a psychiatrech

„Vždycky, když si vzpomenu na mého prvního muže, naskáče mi husí kůže!” svěřuje se psychiatrovi rozvedená dáma.
„To je určitě mrzuté, ale buďte ráda, že vám nenaroste zobák!”

„Sestro, máme v čekárně ještě nějakého blázna?” obrací se unavený psychiatr na svou sestřičku.
„Je tam ještě jeden, který tvrdí, že ho moc a moc bolí zuby.”
„Ale já přece nejsem zubař, ale psychiatr. Co tu ten člověk dělá?”
„Když ale on tvrdí, že ho moc a moc bolí ty zuby, co má schované v kapse svého saka.”

„Tak co vás trápí, děvče?”
„Proč se ptáte, pane doktore?”
„Proč byste jinak chodila k psychiatrovi?”
„Ale, pane doktore, já jsem vaše sestra a pracuji už u vás pět let!”

Jeden doktor na stáži navštívil místo zvané honosně mentální institut a ptá se jednoho pacienta: „Jak jste se sem dostal? Jaká je povaha vaší nemoci?”
„No, začalo to tím, že jsem se oženil. To jsem nikdy neměl dělat. Vzal jsem si totiž jednu vdovu, co měla dospělou dceru, která se tedy stala mojí nevlastní dcerou. Když přijel na návštěvu můj otec, tak se do ní zamiloval a pak se s ní oženil, takže moje nevlastní dcera teď byla mojí nevlastní matkou. Pak se mé ženě narodil syn, který byl samozřejmě taky tátův švagr, protože to byl bratr jeho manželky. No, jak jsem vám říkal, moje nevlastní dcera byla také mojí nevlastní matkou, takže její malý bratr byl teď i mým strýčkem. No, a z toho taky vyplývá, že moje žena, která je matkou mé nevlastní matky, je také mojí babičkou a já jsem tudíž její vnuk. Ale to není všechno. Protože mám za ženu nevlastní babičku, nejsem jen její manžel a vnuk, ale jsem také svůj dědeček. Teď už chápete, proč jsem tady?”

Stěžuje si muž psychiatrovi: „Pane doktore, moje žena si myslí, že jsem blázen, protože mám rád klobásy.”
„To je nesmysl,” odpoví psychiatr, „já mám taky rád klobásy.”
„Vážně?! Tak to musíte vidět moji sbírku. Mám jich tisíce...!”

Doktor vyléčí kleptomana a ten se ho ptá, co za to.
„Nic, zdravotnictví je zadarmo,” odmítne lékař. „Jen snad, kdyby se vám to vrátilo, tak pro syna nový počítač!”

Psychiatr sedí u sebe v ordinaci. Pacienti nechodí, nikdo nevolá. Zkrátka nuda. V tom se otevřou dveře a do nich vleze po čtyřech muž s drátem mezi zuby, v rukou má zvláštní předměty a ještě za sebou po chodbě něco táhne. Doktor na něj: „Óóó, kdopak se nám to plazí na návštěvu? Není to snad maličký hádek? Tak se doplaz a vítej, malý hádku, doktor ti pomůže.”
Osoba na čtyřech však zakroutí nesouhlasně hlavou.
„Ááá, tak ty jsi tedy malá želvička, která se sem vleče na slovíčko?”
Osoba na čtyřech opět nesouhlasně zakroutí hlavou.
„Tak kdopak tedy jsi? Že by snad malý červíček?”
Muž pustí z pusy drát a povídá: „Jděte do prčic, doktore. Já jsem váš informatik a natahuju vám tu síťový kabel.”

Svěřuje se psychiatr chirurgovi: „Měl jsem v ordinaci pacienta, co měl utkvělou představu, že je anděl.”
„A co jste s ním udělal, pane kolego?”
„Uřezal jsem mu křídla a ona ho přešla legrace!”

Psychiatr se ptá alkoholika: „Kouříte?”
„Ano,” řekl pacient, nabídl lékaři cigaretu a ten ji s potěšením přijal.
Chvíli pak spokojeně kouřili.
„Pijete?” zeptal se psychiatr po chvíli.
„Ano,” pravil pacient, „lahvinku jsem ale bohužel nechal doma.”

Velice proslulý pražský psychiatr si dal na dveře cedulku: „Vstupte v každém případě! Máte-li nějakou starost nebo problém, poradím vám za pět set korun. Nemáte-li žádný problém, dám vám tisíc korun, když mi povíte, jak to děláte!”