Vtipy o nehodách

Pavel přijde do práce v obvazech.
„Co se ti stalo?” diví se spolupracovníci.
„Otvíral jsem okno...”
„A vypadlo na tebe, viď?”
„Ale ne - otvíral jsem ho a vypadl ven!”

Vyzýváme občany Neratovic a okolí, aby se nebáli barevné, bublající a svítící vody. Jde o zcela nezávadnou směs kyseliny sírové a tekutého chlóru s čpavkem.

Je nádherný den, tak se rodina vydá na výlet. Jedou po dálnici do Prahy. Na 14. kilometru D1 tatínek začíná zrychlovat ze 180 km/h na 230 km/h, ale nezvládne řízení a dostane smyk. Jeden kotoul, druhý, vypadá to hrozivě. Přijede záchranka, odveze rodinu do nemocnice. Tam se po týdnu tatínek probere z těžkého kómatu. Ptá se doktora: „Pane doktore, jak to vypadá s mojí dcerou, miss ČR?”
„No to víte, jak jste dělali ty sudy, vaše dcera dřela hlavou o asfalt. Má takovej ksicht, že ji nepozná ani vlastní máma, to vám garantuju.”
„To je strašné,” pronese táta. „Co můj syn, fotbalový mistr ČR?”
„Hm, ten má přelámaný nohy tak, že bude rád, když bude na vozíku.”
Otci rodiny se zamlží zrak: „Ježíši, co se mi může stát horšího?”
Doktor se škodolibě zasměje a řekne: „Víte, to byl vtip, je Apríl. Všichni jsou mrtví.”

Víte, proč spadla opička ze stromu?
Protože byla mrtvá.

Poslední slova strojvůdce lanovky v Kaprunu: „Samá voda, přihořívá, hoří!”

Po těžké autonehodě se na pooperačním probere chlap a zděšeně volá na doktora: „Pane doktore, pane doktore, nemůžu nahmatat nohy!”
„No nedivte se, pane Kadlec, vždyť jsme vám uřízli obě ruce!”

Řidič se po autonehodě probudí na nemocničním lůžku a uslyší hlas své dcery. Otočí se za hlasem a s narůstající hrůzou říká: „Co se mnou je? Něco je špatně! Je ti to vidět na očích... a proč tě nevidím?”

Přijde paní učitelka ke vchodu do bytu jednoho z jejích žáků, zazvoní a počká, až jí rodiče žáka otevřou dveře. Když se přede dveřmi objeví jeho maminka, klidným hlasem říká: „Dobrý den, paní Smolná. Co se týká vašeho synka Pepíčka, mám pro vás jednu dobrou a jednu špatnou zprávu. Kterou chcete slyšet dřív?”
„Tu dobrou.”
„Tedy, zdá se, že Pepíček vám domů začne nosit lepší známky než doposud.”
„Že by konečně?” ulevila si maminka. „Jak to můžete tak jistě vědět?”
„Protože se mu mnohokrát zvětšil objem mozku.”
„A jak je to možné?”
„Na železničním přejezdu cestou domů ho porazil vlak, části jeho mozku jsou k nalezení i sto metrů od místa srážky. Vždyť vám říkám, váš syn bude v příštím životě génius!”