Vtipy o mrtvolách a smrti

„Kde máte manžela?”
„Na hřbitově.”
„A co tam dělá? Zalévá?”
„Ale ne, vyvaluje se tam pod drnem, lenoch jeden.”

„Myslím, že modlitba Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého je poněkud nevhodná,” ozval se na pohřbu jeden z pozůstalých, „když vezmeme v úvahu, že před sebevraždou zavraždil svého otce a potom i syna...”

Po Václaváku chodí vlasatý kostlivec a skanduje: „Smrt holým lebkám!”

Na kostru v muzeu zaútočí sprejeři. Ta potom vypovídá v tisku: „Ano, zažila jsem to na vlastní kůži!”

Dva kluci jsou na prázdninách na vesnici. Leží si tak u rybníka a opalují se, když kolem projde velice pěkná dívka v bikinách.
„Člověče,” valí na ni oči jeden, „ta kdyby se topila, tak bych pro ni hned skočil!”
A co čert nechtěl, dívka vstoupí do vody, chvíli si plave a najednou se nad ní uzavře hladina. Samozřejmě, že ten kluk hned běží, skáče šipku a po chvíli vytáhne dívku z vody. Pak se ji obvyklými masážemi a pohyby snaží přivést k životu. To se však nedaří, tak mu ten druhý kluk poradí, ať vyzkouší dýchání z úst do úst. Ovšem ani po tomto vyčerpávajícím úkonu se mu nepodaří přivést dívku k životu.
Po chvilce ten, co dýchal, podotkne: „Člověče, jí nějak smrdí z huby!”
Druhý na to: „Se nediv, ty blbče, tamta měla bikiny a tady ta má brusle!”

Pan Novák těžce onemocní, teplota každou hodinu stoupá, jeho žena přichází ze sousedního pokoje: „Myslím, že raději napíšu tvým rodičům, že jsi trochu nemocný,” říká.
„Ano, to uděláš dobře. Víš ovšem, jací jsou. Prosím tě, hlavně ohleduplně.”
Za chvíli se žena vrací: „Potřebuji poradit - pé nebo bé se píše ve slově pohřeb?”

Až zemřu, chtěl bych odejít klidně ve spánku, jako můj děda, a ne křičíc s vlasy zježenými hrůzou, jako cestující jeho autobusu.

Dušička v nebi vypráví o svých posledních okamžicích: „Hrozně mě bolela hlava, a tak jsem se zeptala kolemjdoucího na tržišti, vypadal tak učeně, jestli by s tím něco nemohl udělat. A ukázalo se, že to byl kat...”

„Máte krásného pejska, slečno. Jak má krásný červený čumáček a jazýček vystrčený z pusinky... To je od... Mattela?”
„Ne, od náklaďáku, co mi ho před chvilkou přejel.”

„Když zemřel můj první manžel, ani jsem nemusela platit za pohřeb,” vypráví paní Nováková.
„Neříkejte,” diví se známá, „a kdo mu ho zaplatil?”
„Nikdo, pohřbila ho lavina.”