„Pomyslete si jen, paní sousedko, mojí dceři se narodilo děťátko a váží jen dva kilogramy!”
„Co chcete, milá přítelkyně? Za ty dva měsíce, co je vaše dcera vdaná, nemůže ani víc žádat!”
Moje sousedka nikomu neprozradí, kolik jí je. Ale jsou tady zajímavé náznaky. Například v řidičském průkazu má místo fotky miniaturní portrét od Rembrandta. A také vlastní Bibli s podpisem autora.
„Jéjej, Mařenko, dlouho jsem tě neviděla, jak se máš, co rodina?”
„Ále, celkem to jde, dcerka se vdala moc dobře. Ten její hodně vydělává, takže holka je doma, ráno nemusí vstávat, pak sedí u holiče, pak se sejde s kamarádkami na kafe a dortík, večer s mužem na večeři do restaurantu. No zkrátka super.”
„A co syn?”
„No, ten už neměl takový štěstí. Furt v práci. Vzal si mrchu, která se jen válí, vysedává u holiče, kafrá s kamarádkama po kavárnách a ani večeři mu neudělá, takže on, chudák, jí jen po hospodách.”
Hosté u anglického lorda plánují, co budou dělat.
Host: „Co kdybychom si vyjeli na koních?”
Lord: „Á, již jsem jednou na koni jel. Strašná nuda.”
Host: „Co kdybychom si zahráli bridž?”
Lord: „Á, již jsem jednou bridž hrál. Strašná nuda.”
Host: „Co kdybychom vyrazili na lov?”
Lord: „Á, již jsem jednou na lovu byl. Strašná nuda.”
Náhle do místnosti vstoupí nějaký mladík.
Lord: „Dovolte, abych vám představil svého syna.”
Host: „Předpokládám, že je to váš jediný syn.”