„Karle, hlavně nezapomeň zaplatit za elektřinu nebo nám ji odpojí!” připomíná manželovi, který se zrovna chystá do města, paní Horáková.
„Nevadí,” zašklebí se Horák, „stejně už jsem nás chtěl hodně dlouho napojit k sousedům...”
„To se mýlíš, ta moje náhodou vařit umí a to dokonce velmi dobře. Ale ji ani nenapadne, aby si stoupla k plotně.”
„Ty se máš. Ta moje vařit neumí a je u sporáku pořád.”
Potkají se dva kamarádi a jeden z nich má na hlavě obvaz.
„Co se ti stalo?” ptá se jeden.
Druhý odpoví: „Ale, jedna dáma mi nedala košem, ale zato její muž mně dal židlí.”
O půlnoci si chlapík pustí na plno televizi. Za chvíli klepe soused: „Pane, nabízím vám své služby.”
„Jaké?”
„Vypínám nebo tlumím televizi.”
„Nepotřebuji utrácet za takové koniny!”
„Ale drátování čelisti a plastika obličeje by vás přišly dráž!”
Hádají se tři, kdo sebou víc sekl.
První povídá: „Já jsem sebou sekl tak, že jsem si zlomil ruku.”
Druhý kontruje: „To já jsem si při tom zlomil obě ruce.”
Třetí na to: „To já jsem sebou sekl tak, že jsem přesekl kládu!”
Vejdete do paneláku a následuje vás soused. Vy ho však nesnášíte, a tudíž s ním zákonitě ani nechcete jet výtahem. Pěšky se vám jít nechce - bydlíte vysoko. Co dělat?
Zmáčkněte tlačítko, jímž se přivolává výtah, rychle vyběhněte do prvního patra a než výtah stačí dojet do přízemí, stopněte ho. A pak - frrr nahoru, ať si soused počká!
Pozdní noc, zima, sníh, vlhko. Na dveře tluče pocestný. Paní domu ho nechce pustit: „Jsem sama, bojím se, že tě budou napadat všelijaké hlouposti!”
„Ale ne, jsem zmrzlý, hlahladový, nepotřebuju nic než jídlo a teplo.”
Tak ho pustila, nakrmila a posadila k peci. Po chvilce se zeptal: „A matko, mělas na mysli nějaké konkrétní hlouposti?”