Vtipy o kultuře a umění

Členové biblické studijní skupiny diskutovali téma nepředpokládaného náhlého úmrtí. Vedoucí skupiny mínil, že by všichni učinili dobře, kdyby byli na takovou možnost připraveni. Povzbuzen všeobecným souhlasem, pokračoval: „Co byste například dělali, kdybyste věděli, že vám zbývají pouze čtyři týdny života, po nichž přijde smrt a Poslední soud?”
Jeden člen skupiny pravil: „Šířil bych usilovně po tu dobu evangelium ve společnosti všem, kteří dosud nepřijali Pána jako svého Spasitele.”
Celá skupina souhlasila a vedoucí řekl, že to je skutečně správný postoj. Další dáma sdělila, plna odhodlání: „Všechen svůj zbývající čas bych oddaně věnovala službě Bohu, rodině, církvi a bližním.”
Celá skupina souhlasila a vedoucí zářil: „To je nádherná myšlenka.”
Pak povstal jeden muž v pozadí a nahlas a jasně řekl: „Jel bych na ty čtyři týdny k tchyni.”
Celá skupina upadla v obrovský zmatek a vedoucí skupiny se zmohl jen na otázku: „Proč?!”
Dotyčný se lehce a sarkasticky usmál: „Protože by to byly ty nejdelší čtyři týdny v mém životě!”

Povídají si cestou do nebe dvě dušičky, matka a syn.
„Chtěla bych, abys mi odpustil. Měla jsem při tom pečení pečlivěji hlídat plyn. Nemuselo k žádnému výbuchu dojít,” vzlyká první.
„Ty za to nemůžeš, mami,” odvětí smutně druhá. „Já jsem vinen. Omylem jsem ti vypnul plyn, tak jsem ho zase rychle zapnul...”

„Na mém pohřbu bylo en slavných lidí,” chlubí se v nebi ostatním Jožka.
Pepa mávne rukou: „To nic není, na mém jich bylo en na druhou!”

Seznamují se dva v nebi: „Ahoj, jak ses sem dostal?”
„Ale, proklatá autonehoda - poslední, co jsem slyšel, byl hlas manželky od volantu. Říkala: Neboj, já tu zatáčku určitě zvládnu!”
„Hm, to já zase zemřel udušením - poslední, co jsem slyšel, byl také hlas mé ženy. Řekla: Pojď na mou hruď a chvíli tam buď!”

Skutečné „okno” je, když se po fámu vzbudíš po zazvonění mobilu, kdy se na displeji objeví nápis „Budík”, křičíš do sluchátka „Haló” a marně se snažíš vzpomenout, kdo je to Budík a proč ti asi volá.

Chuck Norris se nesprchuje. Zato se pořád koupe v krvi.

„Ten pisálek je až moc spisovný,” povzdechl si zpěvák nad článkem o sobě, „tady bych tu čárku před ale nikdy neřekl!”

Při kresbě portrétu: „Víte, že máte křivé nohy?”
„Ne, to jste mi je asi teď udělal.”

Pyšná zpěvačka na ulici: „Heč, já jsem celebrita.”
Kolemjdoucí: „No a? Já jsem taky celebrit!”

Sedí babička v parku na lavičce a modlí se: „Pane, já už jsem zase nevyšla s důchodem, pošli mi prosím nějak stovku.”
Zaslechne to nějaký mladý muž a říká jí: „Prosím vás, babičko, přece nebudete věřit takovým pověrám... Tady máte padesátikorunu a už se nemodlete.”
Babička chvilku počká, až se onen muž vzdálí a pak říká: „Děkuju ti Pane. A příště mi to prosím neposílej po takovém neznabohovi.”