Vtipy o jídle, pití a neřestech

„Pane vrchní, byl jsem na protialkoholické výstavě a viděl jsem zažívací trakt notorického pijáka. Byl to tak strašný pohled, že mě víckrát na takovou výstavu nikdo nedostane...!”

Volá host na číšníka: „Pane vrchní, ta ryba je nedopečená!”
„To, pane, není možné, osobně jsem byl přítomen při její přípravě pro vás!”
„Tak jak je možné, že mi chce splnit tři přání?”

„Když jsem posledně přišel domů opilý, děti mě nepoznaly.”
„A když jsi vystřízlivěl?”
„Když jsem vystřízlivěl, zjistil jsem, že jsem vlezl do cizího bytu...”

„Pane doktore, jaké cviky mi doporučíte na zhubnutí?”
„Vrťte hlavou zleva doprava!”
„A kolikrát to mám dělat?”
„Vždycky, když vám někdo bude nabízet jídlo.”

Manžel se vrací z hospody. Nerozsvítí si a potmě se štrachá do ložnice. Pořád do něčeho vráží, až se naštve a zařve: „Krucinál, tak už mi začni nadávat, ať se můžu zorientovat, kde je postel!”

Pepa vidí u baru chlapa, jak si dá lomcováka a za chvíli mohutně zařve: „Húááá!”
„Dejte mi to samé, co tomu pánovi.”
Napije se a říká barmanovi: „No nic moc, kolik platím?”
„Dvě stovky!”
„Húááá!”

Dědeček se rozhodl zhubnout a začal cvičit. Upažit, připažit, upažit... Po půlhodině se ho babička ptá: „Tak co, kolik jsi už shodil?”
„Dvě vázy.”

Hodně zpitý chlápek vejde do baru a poručí si panáka. Barman ho obslouží a ptá se, jestli by si pán nechtěl zahrát šipky. Tři šipky jen za dolar a když dá všechny do desítky, vyhraje zvláštní cenu.
Opilec souhlasí.
Vezme první šipku a trefí prostředek. Dá si dalšího panáka, na rozhoupaných nohou zamíří druhou šipku a zase trefa. Po dalších dvou panákách se sotva drží na nohou, ale třetí šipku taky trefí.
Barman neví, co by mu dal jako cenu, tak sáhne do ozdobného terária a vytáhne jednu malou želvu. Opilec ji sebere a odchází.
O tři týdny později se ten ožrala objeví v baru zase, pořádně zpitý zase začne hrát šipky, a zase třikrát trefí. Barman, trochu taky v náladě a docela bledě s penězma, neví, co by dal za cenu a ptá se: „Promiňte, ale co jste vyhrál posledně?”
„Hovězí hamburger ve tvrdé housce!”

Štamgasti sedí od rána v hospodě.
„Platil jsem již čtyři rundy, zůstala mi pouze dvacetikoruna. Teď nevím, mám-li si dát oběd nebo večeři?”
„Dej si večeři, člověče, a budeš mít aspoň po obědě!”

„Hej, pane hospodský,” haleká Jožka přes celou hospodu až k výčepu, „už píšeme žalobu. Za ty patoky, co čepuješ, budeš souzen za zločiny proti lidskosti v Haagu!”