Vtipy o důchodcích

„Já teďka nemám ani floka,” stěžuje si v hospodě děda Zoubků. „Dokonce jsem minulej tejden musel prodat kamna, abych mohl zaplatit uhlí!”

Děda z Moravy se shodou náhod ocitl mezi diváky slavné cyklistické Tour de France. Na adresu lídra závodu poznamenal: „Nedivte se, že má ten Armstrong takovou výdrž. Vždyť je to kosmonaut!”

Vleze chlapík do vlaku a v kupé sedí dědoušek. Začnou se bavit a chlapík se ptá, kam dědoušek jede.
„Ále, na sraz maturantů po šedesáti letech.”
„A kde ho máte?”
„Ále, jako vždycky - na Štrbském plese.”
„A kolik se vás po těch letech ještě schází?”
„No, abych řekl pravdu, posledních osm let už jezdím jenom já.”

Stojí holohlavý albín před zrcadlem a říká: „No vidíš, ty kluku, sedmdesátka na krku a ani jeden bílej vlas!”

Přijde stařík do opravny: „Prosím vás, mám tady jeden starý gramofon, který nefunguje. Co myslíte, vyplatí se mi nechat ho spravit?”
„No to já nevím. Kolik je vám let?”

V jedné zapadlé moravské vesničce žil bezmála stodvacetiletý stařeček. I doslechli se to samozřejmě novináři a za nějakou dobu už se u dědova domečku rojili jako včely. A ptají se dědy, jak to dělá.
„Za svůj věk vděčím našemu panu doktorovi,” skromně odvětil stařík. „Než se od něj dočkám pomoci, vždycky mě přejde umírání!”

„Koukni, drahý, opět letí ta stříbrná aeroplána!”
„To není aeroplána, ale aeroplán!”
„Ach, drahý, jaké ty máš dobré oči!”

Na rohu ulice postávají lehké děvy. Jde okolo babička a ptá se jich: „Děvčata na co tu čekáte?”
A děvy odpovídají: „Na chleba, babičko, na chleba...”
„Tak to já počkám s váma,” rozhodne se stařenka a čeká.
Jde okolo policajt a říká: „Vy taky, babičko?”
„Jo, jo,” odpoví stařenka. „Já ho nechám ztvrdnout a pak ho jenom žužlám...”

Jaký je rozdíl mezi důchodcem a koněm?
Kůň jí obrok a důchodce obden.

Vzala si takhle jedna skoro sedmdesátiletá vdova o pět let staršího pána. Asi po půl roce šla k doktorovi, protože se cítila nějak divně. Doktor ji prohlédl, udělal různá vyšetření a druhý den jí v ordinaci říká: „Paní Kovářová, mám tady zprávu z laboratoře. Možná vás to překvapí, ale budete maminka.”
„Pane doktor, nedělaj si legraci. Vždyť mně je skoro sedmdesát.”
„Já vím, paní, ještě ráno bych přísahal, že něco takového je nemožné, ale jste lékařský zázrak.”
„No teda, to je pěknej problém...” povzdechla si a vyrazila z ordinace.
V hale našla telefonní automat a volá domů manželovi. Ozve se jeho známý hlas: „Kovář, prosím.”
Manželka zařvala: „Ty mizero! Přivedl jsi mne do jiného stavu!”
Chvilku bylo ticho a pak se z druhé strany ozvalo: „Kdo volá, prosím?”