Vtipy o dětech a mladých

„Dal jsem mu pěstí a měl po hlavě,” popisuje rvačku Karel.
„Tos mu jako rozbil hlavu?”
„Ne, vrátil mi takovou, že mi udělal otřes mozku!”

V mateřské školce: „Děti, jak se řekne malý dub?”
„Doubek,” ozvalo se.
„A co malý buk?”
„Bůček!”

Malý Pepíček loudí od starších kluků ve škole návod, jak získat od rodičů peníze, a pak to jde vyzkoušet. Přijde za mámou a povídá: „Já to vím, znám celou pravdu!”
Máma: „Prosím tě, nedělej tady scény, ať to neslyší tvůj otec. Víš co? Tady máš stovku a nikomu to neříkej!”
Tak Pepíček odejde do vedlejšího pokoje za tátou a bleskově na něj spustí: „Já to vím, znám celou pravdu!”
Táta: „Drž klapajznu, Pepo, ještě to uslyší tvoje matka. Víš co? Tady máš dvě stovky!”
Pepíček: „Jenom!?”
Táta: „Tady je pětistovka a nikomu ani muk!”
A tak si Pepíček jde do obchoďáku koupit hračky a potká pošťáka a tak si říká: „Mám to zkusit, nemám to zkusit?” A tak se rozhodne, že to riskne, a vyvalí: „Já to vím, znám celou pravdu!”
Pošťák rozevře ruce a vezme ho do náruče a povídá: „Já to věděl, synu!”

Pepíček přijde domů a říká mamince: „Mami, mami, my jsme si říkali s paní učitelkou, jak se dělají děti!”
A maminka povídá: „Vážně? A co vám paní učitelka řekla?”
„No víš, mami, že ty děti přinese čáp, no.”
Maminka: „Jo, jo.”
„A, mami, co dělá ten čáp, až ty děti donese?” ptá se Pepíček.
Maminka odpoví: „To víš, otočí se na druhý bok a spí dál...”

„Pepíčku, zase si na tebe paní učitelka stěžovala!”
„Ale tati, to si tak neber, dneska si stěžuje kdekdo.”

Pepíček je ve škole a paní učitelka se ptá: „Pepíčku, vám se narodila dvojčátka, viď?”
„Ano.”
„A jak se budou jmenovat?”
„Nevím, ale tatínek říkal ňák Himl a Hergot.”

„Pepíčku, může se přecházet na červenou?”
„Ano, jen při tom musíš zvednout ruce.”
„Proč?”
„Aby se ti v márnici lépe sundávala košile.”

Karlík jde s balíkem na poštu. U okénka mu paní řekne, když se podívá na tužkou vypsanou průvodku: „Perem.”
Karlík se smutně obratí a jde domů a otráveně povídá: „Dnes balíky neberou, perou.”

„Až budu velký, tak si tě vezmu za ženu.”
„A nechtěl by ses dřív zeptat? Ke svatbě musí být přece dva.”
„Tak jo, já řeknu i Lidce!”

„Mami!” volá Pavel. „Táta jde z práce, co mu mám ukázat napřed? Vysvědčení, vyhořelou kuchyň nebo zatykač?”