Vtipy o dětech a mladých

„Mami, pamatuješ si na tu vázu, jak ses vždycky bála, že by se mohla rozbít?”
„Ano, a co má být?”
„Nic... jenom, že teď už se bát nemusíš.”

Ve školce si povídají tři děti o tom, jak přišli na svět.
„Mě přinesl čáp,” svěřuje se první.
„Mě zase vrána,” objasňuje tajemství svého zrození druhé.
„No, my jsme chudí,” pokrčí rameny třetí. „Náš táta si všechno musí udělat sám!”

„Nedávej si na tu housku tolik marmelády!” napomíná Jarku matka. „Vždyť to nebude houska s marmeládou, ale marmeláda s houskou!”

„Už jsem přišla na to, jak ráno vzbudit tatínka, aniž by nadával,” hrdě oznamuje sourozencům Anička.
„Jak teda?” zajímají se děti.
Anička říká, co vymyslela: „Zalepím mu pusu lepicí páskou.”

Mařenka šla na zábavu a ostražitá matka s ní poslala mladšího bratra Pepíčka, aby ji hlídal. O půlnoci se Pepíček vrátí sám a matka okamžitě vyzvídá, kde je Mařenka.
„Ona si s Frantou v lese sundává kalhoty,” vypráví Pepíček. „Mně se čurat nechtělo, tak jsem šel domů.”

„Dědečku,” naléhá vnouček, „zatřepej bačkůrkama!”
„Co tě to napadlo,” podiví se děda. „Proč to mám udělat?”
Maličký vysvětluje: „Maminka říkala, že až zatřepeš bačkůrkama, budeme mít strašně peněz.”

Jedni manželé měli dvojčata, jejichž jedinou společnou vlastností byl vzhled. Když bylo jednomu horko, druhému byla zima. Když se jeden smál, druhý brečel. Jeden byl optimista a druhý pesimista. Jen tak ze zvědavosti zkusil tatínek experiment na jejich narozeniny. Tomu pesimistovi doslova naplnil pokoj všemožnými hračkami, zatímco optimistovi dal do pokoje hromadu koňského hnoje. Když se chlapci vrátili ze školy, šel se tatínek podívat, jak zareagují.
Pesimista seděl v pokoji mezi hračkami na zemi a plakal. Tatínek se ptá, proč synek pláče. Synek povídá: „Všichni mí kamarádi mi budou závidět. Budu si muset přečíst spoustu návodů k použití, než si budu moct začít hrát. Pořád budu potřebovat baterky a nakonec se všechny ty hračky porouchají...”
Tatínek jde do druhého pokoje. Optimista radostí poskakuje na hromadě hnoje a zpívá si radostí. Tatínek se ptá, proč. Synek odpovídá: „Někde tady určitě je poník!”

„Nikdy nenechávej klíče ve dveřích,” nabádá klučinu maminka, „co kdyby se ti ty dveře zabouchli?”
„Ale mami,” povzdechne si kluk, „ty už jsi snad někdy viděla, aby se dveře zamilovali?”

„Mami, můžu jít za tetou?” škemrá Pepíček.
„A proč se tam najednou tak hrneš?” diví se máma. „Vždyť ti to vždycky bylo proti srsti...?”
„No víš, mami,” říká Pepíček, „všichni kluci mají tetování... Tak bych chtěl taky něco vytetovat...”

Zlobí se venku maminka na syna: „Kolikrát ti mám říkat, Pepíčku, že pískoviště není restaurace!”