Vtipy o dětech a mladých

Pepíček říká paní učitelce: „Paní učitelko, nemohl by si Ládínek sednout jinam?”
„Ale proč, Pepíčku?” říká učitelka.
„No víte, když tady sedí, tak se mi tahák nevejde na lavici.”

Pepíček se ptá: „Tatínku, má srdíčko nožičky?”
„Samozřejmě, že nemá,” odpoví tatínek, „jak jsi na to přišel?”
Pepíček říká: „Já jsem včera slyšel, jak říkáš: Srdíčko, roztáhni nožičky.”

Ptá se otec dcery: „Co děláš, Evičko?”
„Skáču panáka!”
„Výborně, jak já nějakého vidím, také po něm hned skočím!”

Pepíček přiběhne ze školy a chlubí se: „Mami, dneska jsme dělali ve škole pokus s dynamitem.”
Maminka: „No super, tak jdi a připrav si věci do školy, abys mohl jít ven.”
Pepíček: „A do jaké školy...?!”

„Mami, budu mít miminko!”
„Zaplať pánbůh, alespoň se přestaneš po nocích tahat s chlapama!”

„Maminko, proč nemám mezi nožičkama to co Jeníček?” ptá se malá Alenka maminky, která navečer koupe obě své děti ve vaně.
A maminka klidně odpoví: „Trpělivost, Alenko, trpělivost.”

„Maminko, neměla bys, prosím deset korun pro jednoho starého pána?”
„To je od tebe hezké, že myslíš na staré lidi. A kde je ten pán?”
„Stojí za rohem a prodává zmrzlinu.”

Pepíček se vrátí pozdě domů a maminka se ho přísně zeptá: „Kde jsi byl?”
„Hráli jsme s Lojzíkem fotbal.”
„Cože? Vždyť Lojzík nemá ručičky ani nožičky!”
„Já vím, on byl taky balón.”

Ptá se paní učitelka při hodině matematiky: „Když rozřízneme bramboru, dostaneme...?”
„Dvě poloviny,” odpoví Maruška.
„A když rozřízneme ty dvě poloviny?”
„Čtyři čtvrtiny,” na to Maruška.
„A když rozřízneme ještě ty čtvrtiny, dostaneme co?”
„Prosím, bramborový salát!” hlásí se Pepíček.

Jde maminka do parku s malým chlapečkem v kočárku a chlapeček říká: „Do pldele, to to dlncá, do pldele, to to dlncá.”
Kolem jde chlap a říká: „No paní, vy máte ale pěkně nevychované děťátko. Ani zuby to nemá a už to nadává.”
A chlapec řekne: „Jo, a myslíš, že tenhle špičák, to je hovno, nebo co?!”