Vtipy o chirurzích

Ptá se anesteziolog pacienta: „Pane, chcete levnější narkózu nebo dražší?”
Pacient: „To víte, jsem chudý... Tak radši tu levnější.”
Anesteziolog: „Spi, pacoši, spi, zavři oči svýiýiý...”

„Jen klid, tuhle operaci už jsme dělali stokrát,” uklidňuje vystrašeného pacienta sestra.
„No samozřejmě,” přitaká kolegyně. „Jednou se nám přece podařit musí!”

„Pane doktore, jaké mám možnosti?”
„V podstatě máte dvě - buď se nechat operovat, nebo umřít dobrovolně.”

V nemocnici, kde leží smrtelně nemocný, se shromáždí příbuzní v čekárně. Konečně se objeví doktor, vypadá unaveně a zasmušile: „Obávám se, že mám pro vás špatnou zprávu. Jediná naděje pro vašeho milovaného je transplantace mozku. Je to experimentální, riskantní operace a mozek budete muset zaplatit.”
Všichni tiše sedí a vstřebávají tu zprávu. Po nějaké době se jeden zeptá: „No, a kolik takový mozek stojí?”
„Dvě stě tisíc mužský, sto ženský.”
Nastává trapná situace. Muži v místnosti zadržují smích a snaží se vyhnout ženským pohledům, nesmát se je stojí velkou námahu. Jeden muž už nedokáže ovládnout zvědavost a zeptá se na otázku, na kterou by se rád zeptal každý z nich: „Proč stojí ten mužský tolikrát víc?”
Doktor se usměje té dětsky nevinné otázce a povídá: „To je běžná cenová politika. Musíme snížit cenu ženských mozků, protože byly narozdíl od mužských používány!”

Známý se diví panu Vodičkovi: „Proč jste utekl z operačního sálu?”
„Sestra prohlásila: Žádnou paniku, operace slepého střeva není těžká,” odvětil vystrašený dávnopacient.
„A co je na tom hrozného?” nechápe známý.
„Říkala to chirurgovi!”

Před operací se ptá chirurg pacienta: „Jak to chcete zašít, růžičku, nebo hvězdičku...?”

„Když operuje pan doktor Cvach, pacienti ani nepotřebují narkózu.”
„Jakto?”
„Všichni strachem omdlí.”

Před operací: „Musíme vám dát narkózu. Chcete injekci nebo se podívat na to, kolik by vás stála?”

„Doktore, kolik pitev jste provedl na mrtvých tělech za svou praxi?”
„Všechny své pitvy jsem provedl na mrtvých tělech.”

Pacient se před operací shání po peněžence.
„Ale to nespěchejte,” pousměje se sestra, „vděčnost primáři můžete vyjádřit až po operaci.”
„Na to já nemyslím, chci si jen přepočítat peníze, než mě uspíte.”