Vtipy o cestování a dopravě

Ve vlaku jel také jistý manažer, který se vracel ze školení v Itálii a chtěl zajet za manželkou, která byla s dětmi u tchyně na prázdninách a unaven dlouhou cestou spal. Přistoupila jakási selka, která si vezla několikakilový plátěný pytlík plný mouky a ten dala do přihrádky tak nešťastně, že se udělala trhlinka a tou se mouka sypala na spícího manažera a jeho černý oblek. Ten po probuzení zjistil, že je celý bílý, selce vyčinil a ta ho přesvědčila, že se mouka snadno vyklepe, vzala si od něho kalhoty, že je vypráší z okna na záchodě. Všichni asi víte, že okénko lze otevřít jen částečně, a pochopitelně jí vítr kalhoty vytrhl a odnesl kamsi.
Nejkrásnější byly pohledy manželky a tchyně, které ho čekaly na nádraží a on vystoupil jen v trenýrkách.

„Pane Horáček, vy jste ještě nezažil katastrofu ve vlaku?”
„Ale ano, jednou jsem omylem políbil v tunelu otce místo dcery!”

„Na dovolené jsem se musela každou hodinu namazat olejem.”
„To tak peklo slunce?”
„Ne, pršelo, ale ten déšť po tom oleji krásně stékal.”

Cestovatelé potkají na pouti divočinou domorodce.
„Jak se jmenujete?”
„Já - Gr.”

Muži s plácačkami zastaví automobil a jako tradičně spustí: „Kde máte dálniční známku, pane řidiči?”
„V albu s ostatními jako správný filatelista, přirozeně.”

Moje žena je pořád v pohybu, ani na chvíli se nezastaví. Tuhle nezastavila ani na červenou.

Na tu dovolenou nepojedeme. Nikdo z kamarádů mi nechce půjčit řidičský průkaz.

Na Hlavním nádraží v Praze se tísní několik desítek lidí, kteří čekají na vlak.
„Už ho slyším!” vykřikne najednou jeden muž.
Vlak však nejede a nejede.
„I prd jste ho slyšel!” odfrkne si rozčileně vedle něj stojící pán.
„Ale já ho opravdu slyšel!” trvá muž na svém. „Zrovna vyjíždí z Čelákovic.”

Někteří automobilisté názorně předvádějí, že od odpovědnosti lze nejen utíkat, ale také ujíždět.

Vlak zastavuje na nádraží a průvodčí oznamuje: „Plzeň!”
„Tak já si taky jednu dám,” povídá jeden cestující.