Vtipy o cestování a dopravě

U dopravního policisty zastaví auto a řidič praví: „Mockrát vám děkuji.”
„Za co?”
„Včera jste sebral mé manželce řidičák. To je paráda.”

Automobil se řítí šíleným tempem, porazí strážníka a čtyři chodce, převrhne stánek s ovocem, narazí do telegrafního sloupu a rozbije se na mraky. Z hromady trosek se vynoří dívčí tvář a vydechne: „Och, to byl ale polibek!”

Převozník hledí podezíravě na obchodního cestujícího, který nakládá několik beden zboží.
„Co v nich máte,” zeptá se pak.
„Hračky JO-JO.”
„Tak si to zase vyložte! Už jsem jednou hračky JO-JO vezl přes řeku a třiadvacetkrát jsem šel ke dnu...”

„Letím na dovolenou na Kanárské ostrovy.”
„A bereš s sebou manžela?”
„No jistě. Někdo přece musí nosit kufry.”

Lyžař přijíždí do hotelu, kde pravidelně bydlí. Recepční: „Račte si přát pokoj číslo třicet sedm jako posledně?”
„Samozřejmě.”
„Snídaně a večeře jako posledně?”
„Samozřejmě.”
„A budete si přát, aby vás také odvezli do stejné nemocnice jako minule?”

Žena jede v autě. Přijede do křižovatky, tam se vybourá, zemře a jde do nebe. V nebi se jí zjeví řidič a říká: „Vážená paní, dodatečně se omlouvám. Jako dáma jste samozřejmě měla přednost v jízdě.”

Starý, větry ošlehaný trosečník povídá nenadálému spoluobyvateli malého ostrůvku v Tichomoří, který také ztroskotal: „Žije se tu dobře. Až na tu velkou nezaměstnanost!”

Hrdá turistka po návštěvě Paříže ukazuje své album: „Podívej se na tu fotku pořádně...”
„Co? Nic tam nevidím!”
„Vidíš tu Eiffelovku v pozadí?”
„No jo! Kdo ti ji tam nacpal?”

Ve vlaku: „Ten mašinfíra to dneska ale žene!”
„Však je taky pod parou!”

V Polsku nad Rzeszówem žil velice schopný autoklempíř, kterému říkali Zlatá ručka a v sousedním okrese, proslulém výrobou proutěných košíků, autodopravce, který je dovážel do Německa. I jednou se stalo toto: Poblíž odběratele došlo k hromadné autonehodě a řádně zmuchlaná a pojistně vyřízená auta čekala (a překážela) na odvoz k placené likvidaci. Protože autodopravce jel zpět s prázdným autem a domníval se, že by z nich šly získat nějaké náhradní díly, dostal vraky doslova za hubičku, nechal si je naložit, odvezl ke Zlaté ručce a se slovy „Až to bude, tak to bude” spokojeně odjel domů.
Tam se pochlubil kamarádům a ti dobráci mu za týden poslali telegram jakoby od Zlaté ručky: „Tři auta už máš vyklepaný, ale to čtvrté, ať klepu, jak klepu, pořád mi z něj vychází jen autobusová zastávka...”