Vtipy o cestování a dopravě

Na pláži: „Prosím tě, nemáš opalovák?”
„Ten zrovna ne, ale nestačilo by ti trochu benzínu?”

„Jak jste mohl dělat plavčíka, když neumíte umělé dýchání?”
„Stačí, když si ráno nevyčistím zuby a probudí to i toho největšího utopence!”

Zmožení cestovatelé v americké stepi jsou sužováni už nějaký čas velkou žízní, když narazí na pramen krásné, křišťálové vody. Všichni se k ní hrnou, ale vedoucí skupiny je zarazí a zakáže jim vodu pít, protože se všude kolem povalují vysušené zdechliny. Ostatní jsou na něj strašně nazlobení, ale poslechnou ho, protože už jim několikrát zachránil život.
Tak jdou nějakou dobu dál a narazí na indiánskou vesnici. U pohostinných indiánů se do syta napijí a protože jsou všichni zvědaví, jak to s tím malebným pramenem na cestě vlastně bylo, jestli se mohli napít, nebo udělali dobře, že se nenapili, jejich vůdce se na to zeptá indiánského náčelníka.
Náčelník říká: „To jste udělali velkou chybu, že jste se té vody nenapili. Je to nejlepší voda široko daleko. Křišťálově čistá, hygienicky nezávadná, i v největších vedrech si udržuje svou nízkou teplotu.”
„Ale proč jsou pak všude kolem ty mršiny?” nechápe to běloch.
„Ty jsme tam nastrčili schválně my, indiáni,” směje se náčelník. „Když to uvidí nějaký greenhorn, zalekne se a nechá náš vzácný pramen napokoji!”

Opilý námořník vtrhl do kormidelny a snažil se vytrhnout kormidelníkovi kormidlo z ruky.
„Co to vyvádíš?!” okřikl ho kapitán. „Šplouchá ti na maják?”
„Ne,” odvětil opilec. „Kde bych já vzal maják?”

Víte, jak přejdete krokodýlí řeku?
Úplně normálně, protože krokodýli jsou na sněmu.

Do vagonu vstoupí průvodčí a zakřičí: „Kontrola jízdenek!”
Obejde všechny a dojde k pánovi: „Jízdenku, pane.”
„Jak jízdenku?”
„No jízdenku na vlak.”
„A kde bych ji vzal?”
„No přece jste si ji měl koupit a teď ji mít u sebe, abyste mi ji mohl ukázat.”
„A vy už jste někdy viděl černýho pasažéra s jízdenkou?”

Chlápek čeká na letišti na odlet letadla a najednou zjistí, že si zapomněl doma hodinky. Chce se tedy někoho zeptat na čas. Zrovna jeho směrem jde jiný chlápek, v každé ruce kufr a na levačce takové ty velké, masivní, stříbrné sportovní hodinky. Tak se hned ptá: „Pane, prosím vás, mohl byste mi říct, kolik je hodin?”
„Jistě. V které zemi?”
„No tady. A kolik tam máte zemí?”
„Všechny.”
„To je super. To jsou docela dobré hodinky, co máte.”
„Ale, to je jen drobnost. Tyhle hodinky mají i fax, e-mail a dokážou dokonce přijímat NTSC televizní signál a zobrazovat ho na malém barevném aktivním displeji.”
„To je dokonalý. Taky bych chtěl mít takové hodinky. Ech, ehm, nechtěl byste je náhodou prodat? Já zapomněl svoje doma a teď letím na dva měsíce do ciziny...”
„No, víte vlastně, že jo? Ona to už není úplně horká novinka, tak řekněme, že vám je dám levněji, tak asi za dvacet tisíc?”
Chlápek vytáhne šekovou knížku a ve vteřině podává vypsaný šek. Druhý sundá hodinky, dává mu je a říká: „Tak, tady jsou vaše nové high-tech hodinky.”
A pak mu podá své dva kufry a dodá: „... a tady jsou baterky.”

„A pak že se v té kalamitě nedá lyžovat!” spokojeně se ušklíbl lyžař a narazil do špičky smrku.

Na pláži u moře: „Podívej, bílá vlajka.”
„Kčertu, to zase bude na vlnách bílá pěna!”

„Máme málo paliva,” oznamuje pilot věži. „Okamžitě žádáme další instrukce.”
„Jaká je vaše pozice?” táže se země. „Nemáme vás na radaru.”
Odpověď z kokpitu: „Stojíme na dráze číslo pět a už věčnost čekáme na cisternu!”