Vtipy o cestování a dopravě

Policista čekal na americké dálnici, až chytí nějakého rychlojezdce. Najednou viděl auto, které se ploužilo 40kilometrovou rychlostí. A policista si řekl: „Tohle je stejně nebezpečné jako nějaký rychlý jezdec.”
Tak zapnul majáček, auto zastavil, přišel k němu a tam našel pět starých dam. Dvě seděly vpředu, tři vzadu. Všechny byly na smrt bledé, s očima navrch hlavy. Stará dáma, která řídila, řekla: „Já nevím, proč jste mě zastavil. Jela jsem přesně podle rychlostního limitu. Co je za problém?”
„Paní, vy jste nepřekročila povolenou rychlost, ale jela jste tak pomalu, že už byste mohla být nebezpečí pro provoz na dálnici.”
„Pomaleji než je povolená rychlost?! Tak to mi teda křivdíte. Jela jsem přesně podle limitu 40 km/h,” tvrdila dáma hrdě.
Policista se snažil zadržet smích a říká jí: „Madam, číslo 40 není rychlostní limit. To je číslo této dálnice.”
Dáma se zastyděla a poděkovala s úsměvem policistovi, že jí vysvětlil chybu. Policista říká: „Teď můžete pokračovat. Ještě se chci zeptat - proč jsou všechny v autě tak bledé? Dámy vypadají, že jsou v hrozném stavu. Jste v pořádku?”
„Ano, ano,” říká dáma, „ony budou v pořádku za chvilku, pane. My jsme před chvilkou sjely ze silnice číslo 190!”

Ve vlaku sedí paní s malým chlapečkem na klíně a naproti nějaký pán. Chlapeček se vyptává: „Kolik je ti, pane?”
Muž s úsměvem odpoví.
„A máš ženu?”
Muž trpělivě odpoví na všechny zvídavé otázky. Chlapeček se nakonec obrátí k mamince: „Je to všechno, co jsi chtěla vědět?”

Pilot napsal do knihy závad: „Zkušební let byl O.K., ale automatické přistávání bylo velice drsné.”
Mechanik odepsal: „Automatické přistávání na tomto letadle není nainstalováno.”

Na malém letišti zachytí zoufalé volání: „Mejdej! Mejdej!”
Odpověď zatrpklého letištního zřízence: „Nedělejte frajírky a řekněte to česky! A vůbec, co je s vaším dnem?”

Na vyhlídkové palubě první lodní třídy odpočívají manželé Smithovi, kteří cestují do Newcastlu. Loď se kývá nebezpečně ze strany na stranu a lehátka popojíždějí sem a tam. Paní Smithová, unavena neustálým hlídáním sebe a svého lehátka, povídá manželovi: „Já si teď trošku zdřímnu. Ale kdybych náhodou spadla z paluby do vody, tak mě okamžitě vzbuď!”

K cestujícímu přistoupí revizor: „Dal byste mi na chvíli svůj lístek?”
„Nedal. Kup si svůj, dědku!”

Na pláži: „Pozor, vosa!”
„Ty se bojíš, že tě píchne?”
„To ne, bojím se, že mi píchne lehátko!”

Majitel vleku si stěžuje lyžařskému instruktorovi: „Sjezdovka je teď tak přeplněná, že se skoro nedá sjet.”
Instruktor se pousměje: „Tak to bych ti mohl na hodinku půjčit své žáčky. Jestli je dostaneš nahoru, tak ti to tady zaručeně vylidní!”

Tři chlapi se trumfují, u koho je teď větší zima. Přijdou k prvnímu a ten povídá: „Sledujte tohle!”
Nato vytáhne z kabátu termosku s kávou a obrátí ji dnem vzhůru. Na zem dopadne hnědý rampouch.
Druhý povídá: „No, nic moc... Jdem ke mně.”
Přijdou do druhého domu a on povídá: „Koukejte na tohle!”
Pak chvilku zadrží dech, začne pomalu vydechovat a před pusou se mu z páry okamžitě dělají sněhové vločky.
Třetí povídá: „To je nuda. U mě poznáte, co je to pořádná zima.”
Přejdou do třetího domu, usadí se na posteli a ti dva koukají, co bude. Ten třetí sáhne, rozhrne peřiny, a tam leží pár ledových kuliček. Jednu sebere, dá ji nad plamen svíčky a po chvilce se ozve: „Prrrddd!”

Proč se na zastávce autobusu u hřbitova neotvírají dveře?
Duchové to nepotřebují.