Vtipy hřbitůváčky

Nápis na náhrobku: „Zde odpočívá František Stránský. Celý život nic jiného nedělal!”

Na pohřbu si povídají dvě vzdálené příbuzné: „Jak zemřel?”
„Utopil se při mytí hlavy.”
„Ale já slyšela, že to byl pracovní úraz...”
„Taky že ano - byl holič!”

Místní pohřební ústav se obrátil na nového faráře s prosbou, aby pronesl řeč u hrobu. Protože zesnulý neměl žádné příbuzné ani přátele a bude pohřben na obecní náklady, nemá jít o kompletní pohřeb, ale jenom o modlitbu nad hrobem. Farář vyjel na hřbitov, ale ve městě to moc neznal, několikrát zabloudil a na hřbitov dorazil s půlhodinovým zpožděním.
Pohřební vůz ani máry nikde, jen pár kopáčů poblíž čerstvě vykopaného hrobu již přikrytého víkem. Pronesl tedy pár modliteb a vracel se k autu. Cestou od kopáčů zaslechl: „Asi by se mu mělo říct, že celou dobu stál nad septikem!”

„Můj manžel měl zlaté srdce,” vzlyká nad hrobem vdova.
„Neříkejte to tak nahlas,” varuje ji hrobník. „Ještě mu ho někdo ukradne!”

Přijde večer nově přibylý nebožtík za hrobníkem: „Promiňte, že vás takhle pozdě otravuju, pane. Ale mohl byste mi poradit, kde jsou tady záchody?”