Vtipy hřbitůváčky

Nápis na náhrobku: „Lehká buď země nebožtíku tuhému.”

Nápis na náhrobní desce: „Katuško, nechoď tak často. Nech mě aspoň tady chvilku odpočinout!”

Dva muži jdou z večírku a rozhodnou se zkrátit si cestu chůzí přes hřbitov. Nejdřív jim to přijde legrační, ale jak jdou dál, tak postupně dostávají strach, a najednou uprostřed hřbitova slyší zřetelně pravidelné klepání ze zamlženého stínu. Muži se vyděsí k smrti a pak zjistí, že ten zvuk vydává starší muž, který s kladívkem a rydlem něco vytesává do náhrobku.
„Jé,” oddychne si jeden z mužů. „Vy jste nás, ale vylekal. My už jsme začali věřit na duchy. Co tady, prosím vás, děláte tak pozdě v noci?”
„Ale,” řekne stařík. „Ti blbci tady zkomolili moje příjmení.”

Přijde kostra k doktorovi, teda spíš dokulhá, sedne si na židli. Doktor se ptá: „Tak jak se vede?”
Kostra odvětí: „Špatně...”
Doktor zase otravuje: „A co je vám? Srdíčko? Žaludek?”
A kostra zase: „Ale, zlomila jsem si nohu...”
A doktor na sestru: „Seeestrooo, jeden rentgeeen.”

Přišla čerstvá vdova do pohřebního ústavu dojednat podrobnosti pohřbu svého manžela. Řekla řediteli, že chce, aby byl její manžel pohřben v tmavě modrém obleku. On se jí zeptal: „Nebylo by jednodušší pohřbít ho v tom černém obleku, který má na sobě?”
Ale ona trvala na svém a přislíbila libovolnou peněžní částku. Když nastal čas obřadu, vdova se dostavila na hřbitov a vidí, že její manžel leží v rakvi v krásném tmavě modrém obleku. Přistoupila tedy k řediteli ústavu a pochválila ho, že se jí oblek velice líbí. Pak se zeptala na cenu. On říká: „Víte, vlastně to nestálo ani korunu. Totiž, stala se velmi zajímavá věc. Hned, jak jste odešla, přivezli jiného nebožtíka, který čirou náhodou měl na sobě tmavě modrý oblek. Byl asi tak stejně velký, jako váš muž. Tak jsem se zeptal vdovy po něm, jestli by jí vadilo, kdyby byl její manžel pohřben v černém obleku. Řekla, že to vůbec nevadí, naopak že to je dobře. No, a tak jsem prohodil hlavy...”

Pět chlapů nese rakev, když jeden znepokojeně nadhodí: „Nezdá se vám, že se ta rakev nějak otřásá?”
„Nestraš,” uklidňuje ho další funebrák, „ten nebožtík má asi divoké sny!”

Přijde pán do pohřební služby a povídá: „Prosil bych nějakou rakev, nízkou a hodně širokou.”
„Prosím?”
„No, nízkou a širokou. Nebožtíkovi se neotevřel padák.”

Chlap nese na hřbitov basu lahváčů a rybářskou stoličku. Dojde k hrobu, rozloží stoličku, sedne a začne cucat jedno pivo za druhým. Po nějaké době do sebe nasouká všechny lahváče, sbalí stoličku, podívá se na hrob a říká: „No vidíš, Marie, že to šlo i bez keců...”

Vzlyká stařenka nad vyrabovaným hrobem: „Kdyby chudák neměl zlaté srdce, nikdy by si ho ti chuligáni nevšimli!”

Proč se krotitel duchů křečovitě drží za břicho?
Snaží se zahnat ducha.