Zlatá ručka

V Polsku nad Rzeszówem žil velice schopný autoklempíř, kterému říkali Zlatá ručka a v sousedním okrese, proslulém výrobou proutěných košíků, autodopravce, který je dovážel do Německa. I jednou se stalo toto: Poblíž odběratele došlo k hromadné autonehodě a řádně zmuchlaná a pojistně vyřízená auta čekala (a překážela) na odvoz k placené likvidaci. Protože autodopravce jel zpět s prázdným autem a domníval se, že by z nich šly získat nějaké náhradní díly, dostal vraky doslova za hubičku, nechal si je naložit, odvezl ke Zlaté ručce a se slovy „Až to bude, tak to bude” spokojeně odjel domů.
Tam se pochlubil kamarádům a ti dobráci mu za týden poslali telegram jakoby od Zlaté ručky: „Tři auta už máš vyklepaný, ale to čtvrté, ať klepu, jak klepu, pořád mi z něj vychází jen autobusová zastávka...”