Vendelínova oblíbená písnička

Chodí Vendelín po lese a kouká, co by provedl. V tu ránu vidí, jak na pařezu stojí ptáček. Blíží se pomalu k němu a když to ptáček nečeká, chytne ho do ruky a říká: „Dokud mi, ptáčku, nezazpíváš tu moji, tak tě nepustím.”
Ptáček chudák neví kterou a jako první ho napadne: „Na okoř je cesta...”
Ale má smůlu, protože to není Vendelínova oblíbená a dostane pohlavek.
Ptáček si vzpomněl na další a zpívá: „Pec nám spadla, pec nám spa...”
No, ale než dozpívá první sloku, tak dostává další pohlavek.
Vendelín už podrážděně praví ptáčkovi: „Jestli do třetice nezazpíváš tu moji, tak uvidíš!”
Ptáček polkne a se strachem v hlase zpívá písničku, o které se domnívá, že bude Vendelínova oblíbená: „Prší, prší, jen se leje...”
Ale opět nenechá Vendelín ptáčka dozpívat ani první sloku a bezkompromisně mu zakroutí krkem. Pak si všimne králíčka, kterej celou situaci sledoval už od začátku, a kráčí pryč z lesa, ale králíček ho ještě zastaví a se zvědavým tónem se ho ptá: „A která je vlastně ta tvoje?”
„No, přece: Kdepak, ty ptáčku, hnííízdo mááš...”