i Vtipy

Přijde chlapík domů a co nevidí: v jeho posteli cizí chlap... a aby to neměl tak jednoduché, tak s jeho ženou. Neváhal, chytil chlapíka a hybaj s ním do kůlny. Tam milému chlapíkovi vytáhne tu jeho okrasu a chlapík ztuhne hrůzou, když mu ji začne zatahovat do svěráku. Prosí: „Člověče, nedělej to... už to víckrát neudělám.”
Manžel trochu dotáhl a říká: „Však se neboj, jen abys mi neutekl.”
Nato chlapík ztuhne podruhé. Manžel se blíží s pilou na železo. Tak znovu prosí: „Proboha, neřež mi ho... Já se tu víckrát neukážu.”
Manžel se zase jen pousměje a říká: „Vždyť jdu jen upilovat ručku na svěráku, aby ses nemohl odmontovat.”
Ale jako by toho nebylo dost, tak začne manžel brousit velikánský nůž. To už chlapík ztratí nervy a zoufale prosí: „Prosím Tě, neřež mi ho... já to už víckrát neudělám, nikdy víc mě neuvidíš, fakt...”
Manžel už též nevydrží a říká: „Co se tolik bojíš, vůbec Ti ho nechci uříznout, jen Ti brousím nůž... Ty si ho odřízneš sám, jen co zapálím tuhle kůlnu.”

Proč blondýnka vykonala velkou potřebu před dveřmi obchodního domu?
Na dveřích bylo napsáno TLAČIT.

Proč mají blondýnky o 200 kostí víc než ostatní?
Protože mají mechanický mozek.

Inzerát: „Pane Kajínku, jak jste to udělal? Copperfield.”

Rozhovor na čerstvě umytých schodech: „Ale, ale, pane Kropáčku, nějak vám ubývá vlasů...”
„To víte, paní správcová, život se s nikým nemazlí. Někomu padají vlasy, jinému prsa.”

Náčelník se zlobí na policistu: „Proč jste, proboha, v kanceláři plné lidí rozstřílel úřední dokument?”
„Byly na něm otisky,” zní omluva.
„No a?” nechápe náčelník.
„No, říkal jste přeci, že mám sejmout otisky...”

Co je socialismus?
Socialismus je společenské zřízení, v kterém se na všechno stojí a za všecko sedí...

„Musím se ti přiznat, že hokeji ani za mák nerozumím,” svěřuje se mladému hokejistovi děda, „ale něco jsem prostě nemohl přehlédnout - měl by ses naučit pořádně zacházet se sekačkou!”
„Proboha, proč?”
„Vždyť tě každou chvíli vylučují za sekání!”

Zlobí se blondýnka na číšníka: „Když jsem si objednávala ta jablka v županu, myslela jsem, že v něm vyjdu ven!”

Jeden bohatý muž zemře, přijde do nebe a ptá se, zda se může vrátit na zem pro něco, co tam zapomněl. Jeho přání je výjimečně vyhověno. Po návratu na zem začne sbírat všechno zlato, co za život získal. Naskládal si zlaté cihly na krosnu a vrátil se do nebe.
U vstupní brány se ho anděl ptá, pro co se na zem vracel a on mu pyšně ukazuje své zlato. Anděl odpovídá: „Ale proč sem do nebe nosíš tyhle dlažební kostky?”
Bible Zj 21:21: „A náměstí toho města je z ryzího zlata jako z průzračného křišťálu.”