i Vtipy

Proč neumí blondýnky plavat?
Bojí se, že by se jim rozpustil make-up.

„Proč ty ženy po tom Miku Hammerovi tak šílí?” pídí se David Hasselhoff.
„Nedivte se, plavčíku,” špitne Velda. „Knír mu nádherně voní tabákem.”

Jaký je rozdíl mezi deníčkem brunetky a deníčkem blondýnky?
Brunetka nadepisuje stránku Den dvacátý sedmý, blondýnka Ten dvacátý sedmý.

„Ty jseš ale pecivál!” zlobí se na líného Honzu máma.
„Tak co jsem - pec, nebo vál?”

Jak gymnastka pozná, kdy se má umýt?
Když udělá provaz a nemůže se odlepit!

„Jak to, že se mi i po potratu narodilo dítě?!” zlobí se na doktora mladá maminka.
Lékař se hájí: „Původně to měla být dvojčata...”

Představitelé britských vojsk v Iráku dementovali zprávy, že v neděli v průběhu bojů v oblasti Basry byl zajat irácký generál.
„Nesprávně jsme uvedli jeho hodnost. Jedná se pouze o řadového důstojníka, po pravdě řečeno jde o vojína. Během dvaceti čtyř hodin jej vrátíme mamince a řekneme jí, ať si holku příště líp hlídá,” sdělil jeden z důstojníků tiskového střediska britských ozbrojených sil.

„Představěj si, Kohn, já vám takhle jednou sedím v zahradní restauraci, když si vtom ke mně přisedla taková pěkná dívenka. Tak jsem ji pozval na večeři, pak jsme šli k cukráři na zmrzlinu, potom jsme navštívili kino, odtud jsme přešli do baru na skleničku, pak jsem ji pozval k sobě domů a tam jsme se třikrát, představěj si, Kohn, třikrát jsme se pomilovali.”
„Já jim úplně věřím, že seděli v zahradní restauraci, i to, že si k nim přisedla dívenka (i když, chudinka, asi musela mít šedej zákal), věřím jim i to, že byli spolu na zmrzlině, i u nich doma, věřím jim i to, že se spolu třikrát pomilovali, ale co jim nemůžu věřit, Roubíček, nemůžu jim věřit to, že byli spolu v kině!”
„Himlhergot, Kohn, když mi věřej, že jsem ji pozval na večeři, pak jsme šli k cukráři na zmrzlinu, že jsme šli do baru, pak jsem ji pozval k sobě domů a dokonce i to, že jsme se tam třikrát pomilovali, proč mi ausgerechnet nevěřej, že jsme byli spolu v kině?”
„To když voni, Roubíček, ještě mohli třikrát, to ještě žádný biografy neexistovaly!”

„S nikým se nebudu mazlit!” vyhrožuje ředitel na schůzi.
„Ani se svojí sekretářkou?” ozve se poťouchle vzadu.

Paní Nováková potká na ulici paní Blažkovou s panem Blažkem.
Nováková: „Dobrý den, paní Blažková. Kampak? Na nákupy?”
Blažková: „Ale, jdeme manželovi koupit boty. Asi za hodinku budeme doma, tak se zastavte na kafe.”
Asi za hodinu Nováková přijde k Blažkům, zazvoní, Blažková otevře - celá v černém. Pozve Novákovou dál a v kuchyni na stole leží rakev, kolem ní svíčky a v rakvi mrtvý pan Blažek.
Nováková: „Proboha, paní Blažková, copak se mu stalo, ještě před hodinou vypadal úplně zdravě...?”
Blažková: „Tak si to představte, paní Nováková. Přišli jsme do obchodu, Karel si vybral boty a já mu povídám: Karle, vyzkoušej si je radši, aby ti nebyly malý. Ale on, že ne. Tak jsme je koupili, přišli jsme domů a představte si - ty boty mu byly malý. No řekněte, paní Nováková, nezabila byste ho?”