i Vtipy

„Pane doktore,” povídá na večírku štědrý hostitel jednomu z mnoha hostů, „vy jste prý nějaký čas pracoval v Keni. Slyšel jsem, že se tam kastrace mužů provádí pomocí dvou cihel...”
„Ano,” přisvědčí lékař. „Jedna se drží v levé ruce, druhá v pravé, muž přistoupí, cvak, a je to.”
„Propána, a nebolí to?”
„No, musíte si dávat pozor, abyste tam nenechal palec!”

Přijde matka do koupelny a vidí manžela, jak koupe synka. Drží ho za uši a pouští po valše do vany.
„Prosím tě, jak ho můžeš tak držet?”
„To si mám opařit ruce?”

Paní říká manželovi: „Včera jsi prý v hospodě zase přišel o dva zuby!”
„Alespoň víš, jak lidi kecají. Mám je tady v kapse u kabátu!”

V půl jedné v noci zazvoní někdo u lékárníka. Rozespalý lékárník se roztržitě oblékne, otevře a spatří opilého, škytajícího námořníka.
„Vy jste lékárník?” ptá se ho vrávorající námořník.
„Ano. Co se stalo?”
„A jste majitelem této lékárny?”
„Ano, jsem. Co si přejete?”
„Prosím vás,” škytne námořník, „máte takové bílé kulaté pilulky proti mořské nemoci?”
„Mám!” vyrazí ze sebe lékárník a zuří vzteky, protože ho kvůli takovéhle hlouposti vytáhl z postele.
„Tak si je strčte za klobouk!” zařve ze všech sil námořník a s hurónským smíchem zmizí za rohem.
To by mohl být docela klidně konec, jenže chudák lékárník je zlostí celý bez sebe, rozmrzele se svlékne, vleze do postele a rozčilením nemůže usnout. Asi tak za půl hodiny se zvonek opět ozve. Lékárník vyskočí, navlékne kalhoty, letí ke dveřím a tam stojí zase námořník. Lékárník se chce na něho vrhnout, ale vidí, že tohle je někdo jiný, tenhle je menší a má knírek.
„Promiňte,” omlouvá se námořník s knírkem, „nebyl tady asi tak před půlhodinou jeden opilý námořník?”
„Byl!” vyhrkne lékárník.
„A ptal se vás, jestli jste lékárník?”
„Ptal.”
„A vy jste mu řekl, že ano.”
„Ano, řekl.”
„A ptal se vás,” pokračuje námořník s porozuměním, „jestli jste majitelem této lékárny?”
„Ano, ptal,” odpovídá netrpělivě přešlapující lékárník.
„A vy jste mu řekl, že jste jejím majitelem?”
„Ano, řekl.”
„A zeptal jste se ho, co si přeje?” pokračuje pomalu rozšafný noční návštěvník.
„Ano,” přikyvuje zkoprnělý lékárník.
„A on si přál vědět, zda máte takové bílé kulaté pilulky proti mořské nemoci?”
„Ano, přál.”
„A vy jste mu samozřejmě řekl, že je máte?”
„Ano, řekl.”
„A on vám řekl, abyste si je strčil za klobouk?”
„Jo, řekl!” vyhrkne lékárník.
Námořník se dobrácky usměje a pokračuje: „Tak já jsem vám jen přišel říct, že už si je za tím kloboukem nemusíte nechávat, a můžete si je zase klidně vyndat, protože jste naletěl na nejapný žert mého opilého kamaráda!”

„Na hodinkách sice máš 1-4,” zlobí se na Pepíčka promočená učitelka s kýblem na hlavě, „je to ale v anglickém tvaru!”

Proč stonožky nesmějí hrát box?
No představte si to, když se postaví a mají osmadevadesát pěstí!

Víte, jaký byl rozdíl mezi malým mužským údem a stranickou legitimací KSČ?
Žádný. Každý se za to styděl, ale byl rád, že to má.

Začarovaný kruh je začarovaný, protože není kulatý.

Strýc Jura se vrátí z cest a kamarádi v hospodě se ho hned ptají: „Tak co, ty světaznalče, jak daleko’s až byl?”
„No,” zavzpomíná vesnický dobrodruh, „pět stovek do Berlína, třicet marek do Brém...”

Chlap jede po dálnici vyšší rychlostí, než je dovoleno, ale cítí se bezpečně, protože všechna ostatní auta jedou stejně rychle, ne-li rychleji. Najednou ale mine policejní radar, a už ho zastavuje silniční hlídka a dává mu pokutu. Chlápek ji zaplatí a když se policajt chystá odejít, ještě ho zdrží: „Pane, já vím, že jsem jel rychleji, než se smí, ale nepřipadá mi to fér. Vždyť tam bylo spousta dalších aut, která jela stejně rychle nebo dokonce i rychleji. Tak proč zrovna já musím dostat pokutu?”
Policajt se ho najednou zeptá: „Už jste byl někdy na rybách?”
„No... byl.”
„A už jste někdy chytil všechny ryby najednou?”