Vtipy z televizního zákulisí

Filmový konkurz. Chlápek šlápne na plyn, vytáhne sto padesátku, v plné rychlosti strhne řízení, udělá s autem několik přemetů, vyleze nezraněný a povídá: „Jsem profesionální kaskadér.”
O chvíli později jiný chlápek v dvoustovce strhne řízení, roztočí auto jako větrák, pár centimetrů před režisérem zastaví v půlobratu, vyskočí z vozu a křikne: „Jsem z PPL - tady mi to, prosím, podepište...”

Filmový režisér se prohrabuje velkou knihou a někdo ho upozorní: „Režisére, prosím vás, to, co držíte v ruce, není scénář. To je telefonní seznam!”
„No proto,” uleví si rejža. „Už jsem chtěl polovinu lidí vyškrtat!”

Režisér říká herci: „V příští scéně skočíte z mostu do vody.”
„Ale já neumím plavat,” odpoví herec zaskočeně.
„To nevadí,” nijak si s tím neláme hlavu rejža, „stejně už je to poslední záběr.”

Zlobí se režisér na svého asistenta: „Když jsem ti říkal, abys sehnal nějakého střelce do naší nové indiánky, určitě jsem tím neměl namysli Jardu Jágra!”

Režisér chválí mladou herečku: „Dneska jste se mi velmi líbila, Jarmilko.”
„No to bych řekla, když jste se se mnou vyspal!”

V televizi uspořádali konkurz na pozici nového střihače. Personální pracovníci mimo jiné položili každému z uchazečů typicky americkou otázku: „Proč si myslíte, že byste konkurz měl vyhrát zrovna vy?”
Jeden z potenciálních střihačů odpovídá: „Zkušenosti jsou na mé staně. Patnáct let jsem pracoval v kadeřnictví.”

Režisér se shání po paní Zázvorkové a řekne svému asistentovi: „Zavolej Stellu.”
Asistent křičí na herce: „Rejža stele!”

„Copak, vy jste tu roli nechtěl?” povídá režisér s toaleťákem v ruce.

Na konkurzu: „Mohl byste nám teď, prosím, vyhláskovat vaše jméno?”
„Ano, rád. V-A-Š-E J-M-É-N-O.”