Vtipy o zvířatech a přírodě

Jde pes z bufetu, v ruce limču a prosí kvočnu: „Pipko, dala bys mi jedno brko?”

Proč jsou krávy na horách smutné?
Protože se nedá lyžovat.

Rozčiluje se žába v restauraci nad talířem: „Pane vrchní, v té mojí polévce není ani jedna moucha!”

Jede chlápek na velbloudovi po poušti - hrozný vedro, velbloud sotva jde. Najednou kolem profrčí motorka. Chlap si povzdechne - ten se má, tomu to jede. Za chvíli se motorka vrací zpátky, a tak si ji stopne a ptá se: „Člověče, jak to, že ti to tak jede, když je takový vedro?”
Jezdec odpoví: „To je Enduro se vzduchem chlazeným motorem, takže čím rychlejc jedu, tím líp se chladí.”
„No to je bezva nápad,” řekne chlápek.
Vyskočí na velblouda a žene ho třicítkou. Velbloud běží, a tak zvýší na čtyřicet - velbloud se potí, funí, sotva plete nohama. Potom zvýší na padesát a velbloud po chvilce spadne a chcípne. Chlap se na něj chvíli dívá a pak říká: „Chudák, umrz.”

Do řeznictví vběhne pes, ukradne několik buřtů a uteče. Rozčilený řezník však psa pozná, je to pes jednoho ze stálých zákazníků - místního právníka. Odpoledne zajde řezník k právníkovi a zeptá se ho: „Když mi vběhne do řeznictví pes a ukradne svazek špekáčků, mám nárok na finanční náhradu od majitele psa?”
„Ano, samozřejmě,” odpoví právník.
„V tom případě mi dlužíte sto dvacet korun,” říká řezník, „to totiž byl váš pes.”
Právník si povzdechne, vytáhne šekovou knížku a napíše šek na sto dvacet korun. Když je řezník na odchodu, právník ho zadrží: „Ještě moment! Tady máte účet na pět set korun za konzultaci.”

Jeden zoolog, odborník na velryby, měl takhle přednášku na univerzitě a vyprávěl studentům některé zajímavosti, které zjistil při svém bádání: „Představte si, například, některé velryby spolu komunikují až na vzdálenost 300 kilometrů!”
Jeden rýpavý student se zeptal: „A prosím vás, co by taková velryba říkala druhé, která je 300 kilometrů daleko?”
„Nejsme si zatím přesně jisti, ale je to něco jako: Héééj! Slyšíš mě ještě?”

„Kouše ten pes?” ptá se známý majitele zvířete.
„Ne.”
„Škoda, chtěl jsem mu dát klobásku!”

Jede beruška šalinou a revizor se ptá: „Beruško, máte jízdenku?”
Beruška jízdenku nemá, tak ji dají před soud a soudce se jí ptá: „Beruško, máte jízdenku?”
Beruška ji nemá. Dají ji do vězení a policista se jí ptá: „Beruško, máte jízdenku?”
Beruška ji nemá. Useknou jí hlavu, vyletí její duch a říká: „Beruška nemá jízdenku, beruška má šalinkartu!”

Povídají si dva hlemýždi: „Člověče, jak ty to děláš, že tak dlouho žiješ? Bydlíš hned u silnice a ještě tě nic nepřejelo. Mého otce přejelo auto, když mu byly tři měsíce a pět dní.”
„No, na to musíš chytře,” povídá druhý. „Vždycky musíš nechat přejet jedno auto, pak utíkat co nejpřesněj doprostřed pruhu, v noci se musíš řídit podle světel, no a až přejede, tak pokračuj!”
„Já si to pořád nedokážu představit v praxi, zítra mi to ukážeš,” odpoví první.
Druhý den večer vidí hlemýžď z dálky dvě světla, napochoduje doprostřed, auto se blíží, a křup! Hlemýžď se z posledních sil zvedne a povídá: „Á velorex, to už jsem dlouho neviděl.”

Je doba honů. V příkopě sedí zajíček, má ovázanou packu a usedavě naříká. Přihopká k němu druhý a soucitně praví: „Copak, hony, hony?”
První zafňuká: „Hony.”
„Mysliveček, mysliveček?”
„Mysliveček.”
„Střelil, střelil?”
„Ne, šlápl.”