Vtipy o zločinu a trestu

Policie vyšetřovala záhadnou smrt prominentního byznysmena, který vyskočil z okna své pracovny v dvaadvacátém patře newyorského mrakodrapu. Jeho sekretářka nemohla uvést bezprostřední důvod šéfova činu, ale pravila, že na ni dělal velice divný dojem už od té doby, kdy u něho před měsícem nastoupila zaměstnání.
„Po prvním týdnu,” vypověděla, „mi zvýšil plat o dvacet dolarů. Koncem druhého týdne mě pozval do své soukromé pracovny, dal mi krásnou černou noční košilku, pět párů nylonek a řekl: To je pro mou krásnou a výkonnou sekretářku. Na konci třetího týdne mi věnoval překrásný kožich. Nu a dnes odpoledne mě znovu pozval do své soukromé pracovny, věnoval mi tenhle nádherný diamantový náramek a zeptal se mě, jestli bych ho mohla pomilovat. Odpověděla jsem, že ano. Objal mě a řekl: Čím si to mohu zasloužit, miláčku? Řekla jsem, že když byl na mě tak hodný, bude ho to stát jenom pět dolarů, ačkoliv všem ostatním pánům v kanceláři účtuji deset. Pak se na mě najednou nějak divně podíval a vyskočil z okna!”

Soudce při přelíčení se ptá svědka: „Pane svědku, můžete nám popsat, jak a proč vůbec došlo k té rodinné rvačce?”
Svědek: „Pane soudce, to se semlelo tak. Když můj syn Cyril přivedl domů představit svou budoucí nevěstu a naše stařenka ji poprvé uviděla, tak se pokřižovala a utrousila: To máte za to, že se nemodlíte! No a už to bylo...”

Vyběhne poklidný policajt z hořícího domu a přátelsky volá na hasiče: „Pánové, nedáte si se mnou taky buřty?”

Na policii: „Chtěla bych odvolat to ohlášené znásilnění z minulého týdne. Zjistila jsem, že se jedná o docela slušného a zámožného člověka.”

Kolikrát se policisté smějí vtipu?
Čtyřikrát. Poprvé - když ho slyší. Podruhé - když jim ho někdo vysvětlí. Potřetí - když ho vyprávějí ostatním. Počtvrté - když ho pochopí.

Obviněný vysvětluje před soudem: „Opravdu jsem poklekl v autě, ale to ještě neznamená, že jsem byl opilý.”
Soudkyně na to: „A jak vysvětlíte, že jste chtěl odemknout rychlostní skříň?”

„Tak teď už teda souhlasím s tím, že se i mistr tesař někdy utne,” zdrceně prohlásil policista při vyšetřování sebevraždy.

Policista jde po pláži, když kolem něj proletí nafukovací míč a hned nato se ozve zoufalý křik malého chlapce: „Pane policajt, prosím, zastavte ten míč!”
Policista se bleskurychle otočí a míč prostřelí.
„Rád jsem ti pomohl, chlapče...”

Co je umění?
Ukrást rádiu frekvenci.

„Jak to, že jsi toho kapsáře okamžitě nečapl?!” zlobí se na strážníka velitel.
„Když on byl úplný David Copperfield. To jste měl vidět, s jakou lehkostí ty peněženky kradl! Určitě byste na mém místě jednal stejně. No řekněte, nechat si ujít takovou podívanou, když za ni neplatíte ani korunu...”